Rodinná farma v Horních Němčicích prý čelí obstrukcím šéfa odboru životního prostředí

Kvůli tomu, aby mohl zvolené povolání vykonávat naplno, dodělal si Miloš Krátký zemědělské vzdělání na humpolecké akademii a více zprofesionalizovanou zemědělskou činnost zahájil v roce 2013, kdy se mu v Horních Němčicích naskytla možnost pronájmu vhodných pozemků po zesnulém panu Hejdovi. Ten zde provozoval zájmový farmový chov daňčí zvěře a pan Krátký na jeho činnost pozvolna navázal.

„V době, kdy jsme si ho pronajímali, byl pozemek v exekuci, jíž se majitelé dokázali zbavit v roce 2015,“ konstatuje Miloš Krátký s tím, že do té doby se s rodinou snažili uvést pozemek a především jeho oplocení do ucházejícího stavu, neboť stav, v němž jej převzali, byl mnohde dezolátní. Od roku 2015 je pozemek dílem ve vlastnictví rodiny Krátkých, dílem ve vlastnictví banky, která novým majitelům poskytla úvěr. „O pozemek měla zájem i agrární společnost Stagra Studená, která je vlastníkem majoritního množství lokálních pozemků, na nichž provozuje bioplynovou stanici, pěstuje technické plodiny atp. Má zde i svou honitbu. Lze říci, že jsme takovým nežádoucím ostrůvkem uprostřed impéria, a domnívám se, že by nás odtud Stagra ráda vystrnadila a námi obhospodařovaný pozemek pohltila.“

Dačický MěÚ. Líheň

otravných obstrukcí?

„Na zájmový chov daňčí zvěře mám pochopitelně povolení, vlastním povolení na odlov odstřelem a vše je zlegalizováno krajskou veterinární správou,“ říká M. Krátký. „V podstatě bychom nemuseli mít žádné problémy. K naší smůle ale geograficky těsně spadáme pod odbor životního prostředí Městského úřadu Dačice, vedený Jiřím Müllerem, a problémy tudíž máme. Jejich počátek je v době, kdy manželce zemřel otec a zanechal po sobě poměrně rozsáhlé lesy, jež jsme poté začali obhospodařovat. Od pana Müllera jsme krátce na to dostali několik pokut za údajné špatné lesní hospodaření, vytýkal nám vzhled naší novostavby, která se podle něj do této oblasti nehodí, a vůbec nám začal diktovat, co ho právě napadlo. Dle jeho názoru děláme špatně snad všechno. Moji přátelé, kteří vykonávají stejnou činnost jako já a vykonávají ji úplně stejným způsobem, ovšem spadají pod jiný úřad, žádné trable nemají. Mám na mysli Městský úřad Jindřichův Hradec a Magistrát města Jihlava. Pokud budu provozovat zemědělskou činnost, lesní hospodářství či zájmový chov daňčí zvěře v lokalitách, spadajících pod tyto úřady, potíže mít nebudu. Pan Müller si tu prostě buduje takový stát ve státě, kde to musí fungovat přesně podle něj.“

Kontroloři si podávají kliku

Týrání zvířat? Neprokázáno

„Pan Müller na nás neustále posílá různé kontroly,“ krčí rameny M. Krátký a pokračuje: „Například co se týče kvality oplocení daňčí pastviny. Jak už jsem řekl, oplocení jsme převzali v zoufalém stavu, na jeho opravě intenzivně pracujeme a pozitivní změny jsou nepřehlédnutelné. V případě, že by pan Müller nabyl dojmu, že nedostatky neodstraňujeme, bylo by fér, kdyby za námi osobně přišel, pastvinu s námi obešel a řekl nám, co se mu nelíbí. Jenže on sem rovnou pošle kontrolu, ve své kanceláři počká na výsledek a trestá. Dle názoru mého i názoru mých přátel a známých vlastně nic jiného než trestání nedělá. Neporadí, nepomůže… Jen trestá. Naposledy tu byla kontrola z krajské veterinární správy, která měla na popud pana Müllera prověřit, zda se nedopouštíme týrání zvířat. Tedy tím, že některé části zhruba dvoukilometrového oplocení nejsou ještě opraveny. Ale týrání zvířat vypadá dle mého přesvědčení jinak a v našem případě o něm nemůže být řeč. Naše zvířata jsou spokojená a v naprostém pořádku, zděděné špatné oplocení dáváme do pořádku a za jeho další poškozování nemůžeme. Na sousedních pozemcích společnosti Stagra se totiž přemnožila černá zvěř, která nám ploty – včetně těch opravených – rozebírá, leze k nám, rozrývá naše pastviny a působí nám tím obrovské škody. A pan Müller tvrdí, že tak, jak cizí zvířata vnikají k nám, mohou naše zvířata unikat ven, a plot, že je náš. Měli jsme tu několik kolegů z oboru i soudního znalce a všichni nad tím kroutili hlavou. Všichni z toho cítíme podjatost a jakýsi osobní zájem. Když jsme se společností Stagra chtěli jednat o náhradě škody, k jednání nakonec bohužel vůbec nedošlo. V souladu se zákonem jsme tedy počkali tři měsíce, a když se pořád nic nedělo, oznámili jsme, že věc předáváme soudu. Což bylo další přilití oleje do ohně.“

Šéfovi odboru ŽP příznivý

výsledek kontroly nestačí?

Dle slov M. Krátkého prošel statek v srpnu minulého roku velkou kontrolou, jejímž výstupem byl dvanáctistránkový protokol, z něhož vyplývá, že negativního nebylo zjištěno nic.

„A teď po krátkém čase, když je oplocení zase o dost lepší, nám pan Müller vytýká pořád to samé?“ zlobí se M. Krátký. „V srpnu je oficiálně vše v pořádku a o pár měsíců později, po dalším zlepšení, už zase ne? Co si o tom máme asi tak myslet? Pan Müller nám zřejmě chce znechutit činnost do té míry, že jí nakonec zanecháme a vyklidíme prostor společnosti Stagra, která potřebuje naši půdu na pěstování kukuřice pro svoji bioplynovou stanici.“

David a Goliáš? Pase někdo

po farmě rodiny Krátkých?

„Dokud pozemky patřily panu Hejdovi a poté jeho dědicům, společnost Stagra o jejich získání usilovala tím způsobem, že se nás neustále snažila nesmyslně přeplatit,“ vzpomíná M. Krátký. „Zájem ovšem ztratili v okamžiku, kdy byla na pozemky uvalena exekuce a jim došlo, že než bude vše vyřešeno, může uběhnout hodně času. Jenže exekuce byla vyřešena za dva roky a my, za to, že jsme se o pozemky během těch dvou let dobře starali, dostali od jejich majitelů lukrativní nabídku, kterou nešlo odmítnout. Ale Stagra ty pozemky chce pořád a pan Müller jí k nim asi chce ze své pozice dopomoci.“

Miloš Krátký poukazuje i na to, že předtím, než mohl s provozováním farmy spojené se zájmovým chovem daňků začít, musel nejprve sehnat projektanta obor a vše s ním projednat. „Jednalo se o člověka, který vyřizuje dotace po celé republice a který na rozdíl od pana Müllera ví například to, že pokud se staví kůlna tam, kde kůlna vždycky stávala, stačí pouhá ohláška na příslušný stavební úřad. Tento projektant k nám přijel a neshledal absolutně žádný problém. Tady ale musí být všechno pod taktovkou pana Müllera a realizace každé prkotiny je o sto procent těžší. Zajímavé je, že sám pan Müller vlastní jen napůl zlegalizovanou chatu v ochranném vodním pásmu, staví tam různé černé stavby, a to je kupodivu v pořádku.“

Krátký: Jen tu prostě

jsme a to někomu vadí

„Potíže s panem Müllerem má ale i řada dalších lidí z regionu,“ uzavírá M. Krátký chmurně. „Například Jiří Vrátil ze Studené. Ten pracuje v oblasti rybářství a rybníkářství a naráží na obdobné problémy jako my. Vlastní rybníky jak na Dačicku, tak na Jindřichohradecku a může proto snadno srovnávat. Co hradecký úřad bez problémů schválí, na úřadu dačickém neprojde. Přáli bychom si jediné. Aby nás pan Müller nechal dýchat. Nikdo nám nic zadarmo nedává, celá rodina se o farmu stará 365 dní v roce, kontroly žádná pochybení neodhalily a nikomu nic zlého neděláme. Jen tu prostě jsme a to někomu vadí.“

- Svatopluk Doseděl -