...další články

Sabina Remundová exkluzivně pro Žurnál.

Ve hře Pusťe mě ven, s níž jste teď tady, režírujete maminku. Jaké to je?

S. Remundová: Funguje to. Víte, ono to není poprvé a bývá to jaksi obousměrné. Teď já režíruju ji, ale třeba ve hře Báječná neděle v parku Creve Coeur, režírovala zase ona mě. V divadle spolu spolupracujeme už od mých dětských let a na spolupráci jsme tudíž zvyklé. Lidsky jsme si blízké a společná práce nám vyhovuje. Je to radostiplné.

Pocházíte z divadelní rodiny. Bylo pro vás divadlo jasná volba povolání?

S. Remundová: Po základní škole jsem sice šla na konzervatoř, ale o své budoucnosti jsem ještě jasnou představu neměla. Divadlo nakonec vyhrálo a já jsem dodnes přesvědčena o tom, že jsem se rozhodla správně.

Slavná maminka je pro herečku přínos nebo spíš komplikace?

S. Remundová: V dětství jsem byla poměrně introvertní a pozornost, jíž se mi kvůli mamince dostávalo, mě mnohdy trochu svazovala. Kamkoli jsme přišli, na maminku se hned začal soustředit zájem ostatních a na mě většinou taky. Komplikací bych to ale nenazvala. Ani jsem to nikdy nevnímala tak, že musím naplnit nějaká očekávání a dosáhnout maminčiny vysoko položené laťky. Vždycky jsem pracovala naplno a sama za sebe. A pokud to myslíte tak, jestli pro mě maminka představovala profesní výhodu či nevýhodu, musím říct, že jsem takové pocity nikdy neměla. Tak ani tak.

Maminka se do povědomí diváků zapsala řadou komediálních rolí, ale její žánrový záběr je mnohem širší. Jakou její roli máte nejraději?

S. Remundová: Na tuhle otázku nerada odpovídám. Já vlastně nevím. Její role jsem vnímala a stále vnímám jaksi komplexně a vyzdvihnout jednu či dvě konkrétní se mi nechce. V dětství mi samozřejmě byly bližší maminčiny pohádky a komedie a je skvělé, že se tyto lidem líbí pořád.

Váš kolega Jaroslav Sypal mi tady před měsícem řekl, že zahrát komediální roli je těžké a řada charakterních herců to neumí. Souhlasíte s ním?

S. Remundová: Nechci použít slovo „neumí“, ale zahrát komediální roli těžké je. Mnohem těžší, než ztvárnit roli tzv. vážnou. A maminka to vždycky zvládla. Já mám komedie taky moc ráda. Teď zrovna jednu pod mým režijním vedením zkoušíme a je to fakt skvělé. Budování humorných zápletek a situací je velké dobrodružství.

Účinkujete i v divadelní verzi legendárního maďarského kresleného seriálu o rodině Smolíkových. V zemi původu byl seriál určen dospělým divákům a dětská záležitost se z něj stala vlastně až u nás. Jaké generace chodí na jeho divadelní provedení?

S. Remundová: Roli jsem zde přijala po Evě Holubové, a udělala jsem to moc ráda. Tenhle seriál patřil k mému dětství a děsně nás všechny bavil. Autor a režisér divadelního zpracování tématu Míra Hanuš měl skvělý nápad, o tom není pochyb. V hledišti sedávají lidi mého věku i jejich děti a komplet si to náramně užívají. Je to povedená taškařice.

V poslední době občas vnímám tendenci poněkud nesmyslně zakazovat ruské klasické autory. Zaregistrovala jste něco takového i v souvislosti s Gogolovým Revizorem, v němž také hrajete?

S. Remundová: Ne, ale určitou obavu v tomto směru jsme měli. Doba je vypjatá. Paradoxem je, že Gogol byl Ukrajinec, což asi každý neví. Pro mě je podstatné, že lidi na Revizora chodí. Střídám tu dvě role a hodně mě to baví. Ruskou klasiku mám všeobecně ráda. Proč by teď ta skvělá díla měla utrpět tím, co se děje?

Jste herečka a scénáristka. Lze říct, že se něčím cítíte být víc?

S. Remundová: Takhle bych to nehodnotila, ale pravda je, že poslední dobou dostávám hodně hereckých příležitostí, v divadle i ve filmu, takže víc hraju a psaní upozaďuju. Respektive je nestíhám.

V seriálu Případy 1. oddělení jste dostala roli státní zástupkyně. Baví vás kriminálka? Jako diváka?

S. Remundová: Moc ne. (smích) Co se zmíněného seriálu týče, moje role v něm sice nepatří k hlavním, ale je poměrně výrazná a já ji hrála ráda. Obě řady tohoto seriálu jsou moc dobře natočeny a vím, že se divákům líbí. Jistě na tom má podíl i fakt, že za scénářem stojí bývalý vyšetřovatel, který u dramatických předloh jednotlivých epizod svého času osobně byl.

Seriál Kukačky… Neměla jste s jeho tématem, coby matka, problém?

S. Remundová: Skutečný případ, který tvůrce seriálu inspiroval, si pamatuju moc dobře a taky si pamatuju jak moc mě zasáhnul. Sama jsem tehdy měla malé děti a to, že by se taková věc mohla přihodit nám, jsem si ani nechtěla představit. Záměna dětí. Hrůza! Na druhou stranu, když jsem si přečetla scénář, měla jsem strašnou chuť to hrát. Cítila jsem, že je to role přesně pro mě a že z ní dokážu vytěžit maximum. A na konkurzu jsem asi byla přesvědčivá, protože jsem kýženou roli dostala. Mimochodem, právě jsme dotočili druhou řadu, ale o čem to bude, vám prozradit nesmím.

Hrajete ve třech divadlech plus další umělecká činnost a rodina. Letos jste prý dokonce musela oželet dovolenou?

S. Remundová: No jo, nahromadilo se toho trochu víc, včetně natáčení pokračování Kukaček, a hospodaření s časem drhlo víc, než mi bylo libo. Na nadechnutí mezi prací zkrátka nebyl čas a na dovolenou už vůbec ne. Přibrzdění tempa očekávám až v prosinci.

Dělá vám problém učit se texty?

S. Remundová: Většinou ne. Spoustu věcí si nepamatuju, ale texty jsou něco jiného. Textová paměť funguje na jiném principu, text se do hlavy ukládá jinak. Váže se k ději, aranžmá, myšlenkovým pochodům postavy… Takže naučit se text není na herectví to nejtěžší. Jistě, někdy dostanu roli, kde je textu strašně moc, a protože natáčení bývá poslední dobou opravdu intenzivní, i z ekonomických důvodů, je intenzivní i učení textu. V takových případech se texty učím prakticky pořád a všude. Třeba i v autě.

Pokud vím, máte dva pejsky...

S. Remundová: Ano. Máme sedmiletou špringršpanělku a před několika měsíci jsme si vzali týranou fenečku. Kamarádka kostymérka mi na divadelním zájezdu řekla, že si pořídila štěňátko z dočasné péče a jeho maminka že v tom útulku ještě je. Ukázala mi její fotku, no a co myslíte? Za chvíli jsme ji měli doma. Pejsci jsou radost.

Váš syn se jmenuje Vincent, dcera je Adina. Ledaskomu se asi vybaví dva slavní nositelé těchto jmen. Byli van Gogh a paní Mandlová vaší rodičovskou inspirací?

S. Remundová: Ne. Obě ta jména jsem vymyslela já a přišlo to tak nějak náhodou. Můj muž je sice divadelní a filmový architekt a krásně maluje, ale s Vincentem van Goghem synovo jméno souvislost nemá. Navrhla jsem Vincenta a muž byl pro. A Adina je složenina z našich křestních jmen. Adam a Sabina. S Adinou Mandlovou to tedy také nesouvisí.

Maminka pochází z nedaleké Žirovnice. Máte k tomu městečku vazbu?

S. Remundová: Popravdě mám vztah spíš k Písku, kde jsem se narodila. Ale tenhle kraj na pomezí jižních Čech a Vysočiny je také krásný. Žirovnici pochopitelně znám, ale žádnou mimořádnou vazbu k ní nemám. Cestu tam nicméně výhledově plánuju.

Jste herečka na volné noze. Jak jste přečkala dva covidové roky?

S. Remundová: Naštěstí pracovně. Divadla byla sice z nařízení vlády uzavřena, ale natáčelo se dál. V mém případě to byly již zmíněné seriály Případy 1. oddělení a Kukačky.

Řada vašich kolegů takové štěstí neměla a dočasně se musela živit něčím úplně jiným…

S. Remundová: Je to tak. Jsem si ale jista, že i kdyby nebylo oněch seriálů, v koutě bych plakat nezůstala a přechodné zaměstnání mimo obor bych si určitě také našla. Jsem celkem manuálně zručná a odvaha mi myslím taky nechybí. Každopádně jsem ráda, že jsem to řešit nemusela a i v době krize se mohla živit tím, co mě baví a co umím nejlíp.

Cituji vás: „Radši bych žila v utajení, ale tak to nefunguje.“ Znamená to, že pozornost veřejnosti a médií vám moc dobře nedělá?

S. Remundová: To bude nějaký starší citát, že? Dnes už bych to takhle asi neřekla. Pozornost veřejnosti a médií k naší branži zkrátka patří. Nic se ovšem nesmí přehánět a vše by se mělo držet v mezích slušnosti. Soukromí, například o dovolené, si ochraňovat snažím.

Blíží se Vánoce a analytici vzhledem k aktuální ekonomické situaci předpokládají, že si hodně lidí bude půjčovat peníze na vánoční dárky. Co si o tom myslíte?

S. Remundová: Říká se, že Češi si Vánoce nenechají vzít za nic na světě, ale půjčovat si na ně? Věřím, že spousta lidí, mladých i seniorů, si nedá dvě a dvě dohromady, půjčí si peníze na iluzi Vánoc a následně skončí v dluhové pasti, z níž se dostává opravdu velice obtížně. Před tímhle bych chtěla důrazně varovat. Jen o dárcích Vánoce určitě nejsou.

Máte už představu, jak letošní Vánoce strávíte vy?

S. Remundová: Opravdu doufám, že si po dlouhé době konečně odpočinu. Začátkem prosince máme v divadle Studio Dva premiéru hry Jezinky a bezinky, kterou režíruju a v níž i hraju, a pak nastane čas vánočního odpočinku a přiměřeného dohánění restů v domácnosti. Moc se na to těším.

- Sváťa Doseděl -