...další články

Sexy Jitka Asterová exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Paní Asterová, jak to děláte, že vypadáte pořád tak skvěle? Je za tím přísná životospráva, sport nebo zde hrají roli geny?

J. Asterová: Děkuji za kompliment. To, jak vypadám, hodnotit nebudu, ale za mojí vizáží je asi obojí, způsob života i geny. Tatínek mi zemřel vloni v říjnu, a přestože mu bylo 101 let, lidi mu do poslední chvíle hádali 70. Jinak samozřejmě pravidelně cvičím a dodržuji dost přísnou životosprávu. Sice kouřím, ale zato nepiju alkohol a dávám si pozor na to, co jím.

Do Hradce jste přijela s divadelní hrou Slečna Abigail. Je to vaše první divadlo s Lukášem Pavláskem?

J. Asterová: Ano. Když jsem si minulý rok Slečnu Abigail přečetla poprvé, hned mi došlo, že potřebuju mimořádně vtipného asistenta, a Lukáš mimořádně vtipný je. Je přímo skvělý.

Lukáš je známý svými improvizacemi. Nemá tendenci upravovat si během hraní scénář a zatápět vám tím?

J. Asterová: Slečna Abigail je interaktivní divadlo a s určitou mírou improvizace se zde dokonce počítá. Na mě je, abych jela přesně podle scénáře, Lukáš více či méně improvizuje. Pravda je, že mě někdy rozhodí tak, že zapomenu, kde jsem a často mám co dělat, abych se nezačala smát.

Slečna Abigail asi nebude jediné divadlo, v němž nyní hrajete…

J. Asterová: Máte pravdu. Diváci mě mohou vidět ještě v představeních Monology Vagíny a Tělo, což jsou divadla Dáši Bláhové, a hraju i ve Smočkově komedii Záměna. Navíc dělám své humorné talk-show Mládí nevyprchej. Na nedostatek práce si rozhodně nestěžuju.

Do širokého povědomí lidí jste se dostala devět let trvajícím moderováním rozhlasového pořadu Sexy život. Témata tohoto pořadu byla dost lechtivá, ale vy jste se s nimi vypořádávala velice dobře. Stálo vás to velké úsilí nebo vám debata o sexu nedělá problémy?

J. Asterová: Především bych ráda řekla, že tento pořad byl součástí extrovertního období mého života, tedy životní etapy, k níž se už nikdy nebudu vracet. Ale k vaší otázce… Kdybych měla Sexy život moderovat v divadle nebo v televizi, nevím, jestli bych to zvládla. V rádiu jsem ale měla pocit anonymity a tento pocit mi velmi pomáhal.

Stávalo se, že vás telefonáty do rádia vykolejily? Svým těžkým kalibrem?

J. Asterová: To se tedy stávalo. Lidi mě občas i uráželi a já zpočátku vůbec nevěděla, jak na to mám reagovat. Proto se občas z rádia ozývaly strašlivě dlouhé tři vteřiny ticha. Někdy jsem i brečela. Vyslechla jsem si i opravdu hnusné názory a nadávky. Časem jsem se však otrkala a naučila se jak se takovými typy nenechat rozhodit. Když mě volající začal urážet, nechala jsem si to jako líbit a čekala, co bude následovat. Zpravidla to byla fantastická reakce lidí, kteří se do hulváta, co mě předtím urazil, pěkně zostra pustili. Kolikrát to byla hotová smršť.

Vybavuje se vám nějaký kuriózní zážitek z vysílání?

J. Asterová: Vzpomínám si spíš na jeden dojemný. Součástí Sexy života byla svého času i seznamka Tajná láska. A do této seznamky mi jednou zavolala 22letá dívka, tuším Hanička, a jakémusi Honzovi vzkázala, že má doma jeho dvouletého syna Honzíka. Ti dva mladí lidé se spolu vyspali po nějaké diskotéce a dívka otěhotněla. Protože byla silně věřící, dítě odnosila a porodila, ale ke kontaktování jeho otce odvahu neposbírala. Zkusila to až po dvou letech přes můj pořad v rádiu. Dodnes si pamatuju, jak mi bušilo srdce, když jsem tomu klukovi tenkrát telefonovala. Honza to zvedl, a když jsem mu řekla, že má s Haničkou dvouletého Honzíka a že by ho ti dva moc rádi viděli, nastalo nejdřív několikavteřinové ticho a pak se do éteru ozvalo: „Tak jo.“ Bylo to nádherné. Pokud vím, dali se dohromady.

Minulý měsíc jsme dělali rozhovor s doktorem Radimem Uzlem, který k sexuální problematice přistupuje absolutně věcně. Spolupracovali jste spolu někdy?

J. Asterová: Ano. Společně jsme vystupovali v televizi a v různých zájezdních talk-show, vyloženě „bavičskou“ dvojici jsme však netvořili nikdy. Každopádně můžu říct, že pan doktor Uzel je strašně příjemný pán.

Jedním z témat našeho rozhovoru byla nevěra. Co si o ní myslíte vy?

J. Asterová: Několikrát jsem byla nevěrná i já a několikrát byl také někdo nevěrný mně. Domnívám se ale, že čistě fyzická nevěra, o níž navíc podváděný neví, je nevěra jen částečně. A fyzickou nevěru jednorázovou považuji za průšvih ještě menší. Skutečnou nevěrou nazývám stav, kdy se člověk do někoho jiného zamiluje. Fyzický úlet odpustit lze.

Doktor Uzel také poněkud cynicky konstatoval, že ženy vesměs chtějí zdravého chlapa s přístupem ke zdrojům, tedy prachatého. Souhlasíte s ním?

J. Asterová: Víte, ono nejde ani tak o prachy, jde spíš o ten pocit, že se o vás chlap postará. A v podstatě je úplně jedno jestli vám třeba jenom uvaří čaj, když vás bolí v krku, nebo jestli vám koupí barák s bazénem. Žena prostě potřebuje mít jistotu, že má oporu, ale touto oporou určitě nemusí být nutně peníze.

Jaký má tedy správný mužský být? Podle vás?

J. Asterová: Těch kritérií je víc, ale už moje maminka mi říkala, že je důležité, aby byl chlap vysokej a aby s ním byla sranda. Já už bych dnes na té výšce až tak netrvala, ale smysl pro humor správnej chlap mít musí.

Jste známá a úspěšná žena, čím to, že vás bulvár nechává na pokoji?

J. Asterová: Tohle je momentální stav věci. K bulváru mám stejný vztah jako snad většina mých kolegů. Před deseti lety, kdy jsem s ním ještě de facto spolupracovala, nebyla situace zdaleka tak strašná jako nyní. Dnes, ať uděláte, co uděláte, vždycky to jde překroutit a skoro vždycky se najde nějaký „novinář“, který to také překroutí. Moje metoda jak na bulvár je jednoduchá: Nezavdat mu důvod, aby se o mě zajímal. Zásadně proto nikam nechodím, maximálně pracovně, a lidem od bulváru se obloukem vyhýbám.

O českém bulváru si tedy zjevně nic dobrého nemyslíte…

J. Asterová: Český bulvár je asi světový unikát. S informacemi si dělá, co chce. Překrucuje je, vytrhává je z kontextu a záměrně jimi škodí. S bulvárních novinářů se staly hyeny. Jak jsem dřív nechápala, že někdo může být revizorem, tak dnes nechápu, že někdo může pracovat jako bulvární novinář.

Nemáte dojem, že například Ivetu Bartošovou drží bulvár při životě a zároveň ji obrazně řečeno zabíjí?

J. Asterová: Iveta tvrdí, že jí bulvár škodí, ale přitom s ním spolupracuje. To je přesně to, co já nedělám. Pokud bulváru poskytnete jakoukoli informaci, byť pozitivní, nemůžete se divit, že o vás pak bulvár píše. Tak to prostě je.

Co byste na místě Ivety udělala vy?

J. Asterová: Kdybych byla na místě Ivety, odjela bych na odvykací kúru a rok, možná dva bych se vůbec nikde neukazovala a nedávala bych o sobě ani vědět. A potom bych se v plné síle vrátila a pokusila se všechny vystřelit z kecek.

Na závěr dva politické dotazy... Co říkáte na novoroční prezidentskou amnestii?

J. Asterová: Tohle se mi ani nechce komentovat. Ta amnestie je něco naprosto šílenýho. Víc vám k tomu asi nepovím.

Máme za sebou prezidentské volby. Koho jste volila?

J. Asterová: Karla. Samozřejmě. Má strašně dobré oči a je lidský. Je to člověk, na něhož bych se vždycky s důvěrou obrátila. A víte co? Asi to bude znít dětinsky, ale když ho vidím, mám chuť ho pohladit. Jeho protivníka pohladit netoužím a jeho zvolení považuji za velký krok směrem zpátky. Bohužel.

- Sváťa Doseděl

- Jirka Konečný