01.12.2024
„V devadesátkách jsem se cítila svobodná, ale nejsvobodnější se cítím být teď,“ říká Sandra...
08.11.2024
J. Hradec – Čtyřiadvacetiletá maminka několikaměsíčního potomka, který jí byl z důvodu hrubého...
08.11.2024
Třeboň – Večer 17. září byli strážníci přivoláni k šestnáctiletému studentovi, na kterého po...
Publikováno: 01.06.2024
Minulý měsíc uběhlo přesně deset let od doby, kdy na stránkách Žurnálu vyšel obsáhlý rozhovor s oblíbeným hudebním uskupením Duo Jamaha, jemuž se podařilo prorazit díky chytlavým melodiím, pohodovému vystupování a zejména díky spolupráci s Televizí Šlágr. A kdo se tehdy domníval, že popularita tandemu otec-syn během následující dekády opadne, ten se spletl. V polovině letošního dubna se Alfonz (62) a Marián (38) Kotvanovi do Jindřichova Hradce vrátili a během jejich vystoupení v Kulturním centru Jitka vyšlo najevo, že fanoušci na sympatické Slováky nezapomněli a očividně jim zůstali věrní.
Duo Jamaha hraje a zpívá už 23 let, bezmála čtvrt století. Čemu za to podle vás vděčíte?
Marián: Člověka práce musí především bavit. Pokud tomu tak je, šance na úspěch je výrazně větší. A my jsme se ve své práci doslova našli. S otcem jsem začal vystupovat v šestnácti letech, a když jsem tehdy ucítil tu zpětnou vazbu publika, uvědomil jsem si, že to je přesně to, co chci dělat. Naplňovalo mě to. Cítil jsem, že to má smysl. Předtím jsem se věnoval elektronické hudbě, stylu techno, ale tam taková odezva rozhodně nebyla.
Alfonz: A když nás asi po deseti letech oslovila Televize Šlágr, rozjelo se ještě víc.
Když jsme spolu mluvili před deseti lety, byli jste ještě Duo Yamaha, psáno s ypsilon. Proč potom došlo k té drobné úpravě názvu? Společnost Yamaha měla nějaké výhrady?
Alfonz: Ne, v tom to vůbec nebylo. Ke změně názvu jsme se rozhodli v době, kdy jsme začali být opravdu hodně vidět. V televizi, v časopisech… Řekli jsme si prostě, že název uděláme československý. Výrobce hudebních nástrojů a aparátů Yamaha s tím neměl společného nic.
Platí ještě to, co jste mi řekli posledně, tedy že Duo Jamaha není vaším hlavním zaměstnáním? Vy, Mariáne, jste měl marketingovou firmu a váš otec prováděl servisy hasicích přístrojů.
Marián: Tehdy jsem se skutečně věnoval souběžně hudbě a prodeji internetové reklamy a otec měl ke kapele zmíněný servis hasicích přístrojů. Dnes je ale naší hlavní pracovní náplní Duo Jamaha. Už dlouho.
Vaše spolupráce s Televizí Šlágr stále trvá?
Marián: Ano, stále pokračuje.
Jak jste se do Šlágru vlastně dostali? Šťastnou náhodou?
Alfonz: Tento televizní projekt rozjížděla společnost Česká muzika, která měla velkou sbírku hudby a hudebních videí a začala oslovovat kapely. Jak české, tak slovenské. A na jaře 2012 kontaktovala i nás. My jsme zpočátku zvažovali, jestli do toho jít nebo ne, ale nakonec jsme to zkusili.
A zjevně jste dobře udělali…
Marián: Zjevně. Co následovalo, víte. Hotová smršť.
Jde říct, že spolupráce s Televizí Šlágr má významný podíl na vašem úspěchu?
Marián: Určitě ano. Najednou jsme byli vidět a slyšet. Spolupráce se Šlágrem byla obrovská pomoc. Bez ní by bylo všechno jinak.
O majiteli této televize, o panu Peterkovi, občas prosáknou informace, z nichž člověk nabyde dojmu, že je Šlágr v problémech a má blízko ke konci. Ale nikdy se nic nestalo a Šlágr jede dál.
Marián: Útoky na vedení Šlágru i na programovou nabídku byly od počátku. Někteří lidé jsou nepřející, je tu i konkurenční boj… Asi to není lehké, ale jak správně říkáte, Šlágr jede dál a to je hlavní.
Alfonz: Fakt je, že my do toho zákulisí nevidíme. My jsme muzikanti. Naštěstí. (smích)
Vy se s nepřejícností a závistí setkáváte taky?
Marián: Ano, ale nic, co by stálo za řeč. Každá kapela má nějaké hatery (z angl., osoby nebo skupiny vyjadřující nenávist na veřejných fórech, pozn. red.) a my je máme taky. Samozřejmě na sociálních sítích, tam se kritizuje a nadává nejlíp. Nedávno jsem četl, že kdo nemá úspěch, nemá ani hatery. Takže to bereme takhle. Pozitivně. A jestli někomu udělá dobře, když se na facebooku vypovídá a vyvzteká, ať tak činí. Pro nás jsou podstatné plné sály a spokojené publikum. To nás žene dál.
Má popularita vliv na váš život?
Marián: Víte, my tu popularitu až tak neprožíváme. Co v souvislosti s naším muzicírováním pociťujeme nejvíc, je nedostatek času. Jsme pořád na cestách a některé přejezdy jsou poměrně dlouhé. Bydlíme na česko-slovenském pomezí a v Čechách tudíž najezdíme zhruba totéž, co na Slovensku.
Jak často vystupujete?
Alfonz: Máme kolem dvanácti koncertů měsíčně.
To je dost. Neunavuje vás to?
Marián: Jak kdy. Potřebujeme se dostat do tempa a nepolevovat, pak je to dobré. Delší pauzy nám moc nevyhovují, vykolejují nás z rytmu. Návrat do procesu třeba po týdenní přestávce je někdy poněkud obtížný.
Alfonz: Já říkám, že nesmíme vychladnout.
Dnešní akce je uváděna jako „koncert s taneční zábavou“. Je takto kombinovaná akce lepší než klasický koncert?
Marián: Takhle kategoricky to asi říct nejde, ale určitě je fajn, když si lidi zatancovat můžou. A na koncertech klasických na tanec prostor nebývá. A pravda je, že naše muzika skočná je a k tanci přímo vybízí. Většina našich veřejných akcí má nicméně podobu čistě koncertní.
Bavič Zdeněk Izer, který má i společné pořady s dechovkářem Jožkou Šmukařem, se mi nedávno svěřil s názorem, že nebude trvat dlouho a dechovka v podstatě zmizí ze světa. Jinak řečeno, že její posluchači postupně vymřou. Vy sice nejste dechovka, ale publikum máte i v řadách jejích příznivců. Co na názor Zdeňka Izera říkáte?
Marián: Zdeňka pochopitelně známe, dokonce jsme s ním i vystupovali, ale s tímto jeho názorem nesouhlasíme. Dechovka je tuzemská tradice a ze světa určitě jen tak nezmizí. Patří k našim národům. Podívejte se na Američany. Ti mají svoji country music, kterou poslouchají a hrají lidi všech generací, taky je to jejich tradice. S dechovkou je to podobné. Nové generace jejích posluchačů i interpretů pořád dorůstají. Nemám o ni strach.
Děláte výhradně produkce veřejné, nebo si vás lze objednat i na akci soukromou? Na narozeniny, na svatbu atp.?
Alfonz: Ano, lze. Máme i programy, které se na různé soukromé oslavy hodí. Naše cena je individuální a myslím, že se na ní s objednavatelem vždycky dohodneme. Odvíjí se od toho, jak je akce velká, jak dlouho má trvat, jak daleko na ni musíme jet…
Váš repertoár je čistě autorský nebo hrajete i vlastní úpravy převzatých věcí?
Marián: Většina písniček v našem repertoáru je autorských. Skládají je pro nás naši skladatelé a dílem si je skládáme sami. Coverů máme asi tak dvacet procent. Jedná se o československé hity i o zahraniční pop toho typu, co hrávali Boney M, ABBA či italští popoví hudebníci. Skladbu repertoáru jsme schopni upravit i během koncertu, podle toho, jaké publikum dorazí a jak reaguje.
Co vaše zájezdní jadranské aktivity? Jak ty fungují?
Marián: Skvěle. Letos máme už jedenáctý ročník. Spolupracujeme s cestovní kanceláří Diana Group Tour a jezdíme do přímořských resortů v Chorvatsku. Během čtrnácti dnů tam odehrajeme šest asi tříhodinových vystoupení. Přes den máme volno, jsme na pláži, děláme si výlety a zhruba obden hrajeme. Takže je to napůl práce, napůl dovolená. A zájem lidí je velký, každý rok je vyprodáno.
Cédéčka a DVD natáčíte pořád?
Alfonz: Pořád. Ve druhé polovině letošního roku nám vyjde nové autorské album.
Kolik titulů už máte na kontě?
Marián: Ha! Teď jste mě dostal. Šestnáct? Sedmnáct? Asi tak. S výběrovými deskami je toho ještě víc. Za poslední řadové album Roztočíme to máme už zlatou desku, což znamená, že se prodalo okolo tří tisíc nosičů. Naše desky jsou k dostání v běžné distribuci, na e-shopech i prostřednictvím Televize Šlágr.
Krátce k politice. Slovensko prochází velkými změnami, mám na mysli premiéra Fica a budoucího prezidenta Pellegriniho. Jak situaci hodnotíte?
Marián: Upřímně řečeno, v politice se nevyznám. Nemám na její sledování čas a nezajímám se o ni, takže se mi obtížně hodnotí. Hlavně doufáme, že bude klid. V souvislosti s přístupem k pomoci Ukrajině došlo mezi Čechy a Slováky k jistému ochlazení vzájemných vztahů, to mi v médiích neuniklo, ale snad to nebude tak horké.
Alfonz: Jen bych upřesnil, že došlo k ochlazení mezi politiky. Mezi běžnými Čechy a Slováky určitě ne.
A jak je to s vámi? Kde hrajete častěji? V Čechách nebo na Slovensku?
Marián: Trochu víc hrajeme v Čechách, ale ono je to dáno i tím, že Čechy jsou o něco větší. Mimochodem, rozdělení Československa nás mrzí. I proto, že mezi námi vznikla úplně zbytečná jazyková bariéra. My se domluvíme snadno, ovšem dnešní děti a mládež jsou na tom hůř. Budeme si snad vzájemně dabovat filmy? České do slovenštiny a Slovenské do češtiny?
Máme tu květen, léto je nadohled. Co vás během něj čeká? Dovolená, práce nebo obojí?
Marián: Obojí. Čeká nás již zmíněné Chorvatsko, což je, jak bylo řečeno, dílem práce a dílem dovolená, a letní koncerty tuzemské budou pochopitelně taky. Na webových stránkách kapely www.duojamaha.sk jsou všechny avizovány. Naše fanoušky na nich rádi uvítáme.
- Sváťa Doseděl -