Šmírák u fontánek v městském parku?

Bylo úterý 23. června, slunečný den lákal k procházce a Jaroslav Šenkýř proto se svým synem Ondřejem (32) a třemi vnoučaty vyrazil do hradeckého městského parku. Dospělí se zde usadili na lavičku a děti se nadšeně vrhly mezi trysky vodních fontánek, jimiž město nedávno nahradilo věčně vypuštěnou a zaneřáděnou kašnu pod klenbou dnes již neexistujících kaštanů.

„Se synem jsme seděli na lavičce, zády k cukrárně Kaštánek, a pozorovali, jak se děcka cachtají,“ vzpomíná J. Šenkýř a pokračuje: „Vnukovi jsou tři roky, vnučkám je šest a devět let. Děcka sice nahatá nebyla, to se nesmí, ale moc toho na sobě pochopitelně neměla. A jak tam tak sedíme, všiml jsem si, že se za jedním keříkem, co tam rostou, krčí jakýsi chlapík a vkleče moje vnoučata fotí. Což se mi samozřejmě nelíbilo. Otočil jsem se tedy a povídám tomu člověku, ať toho nechá a pořízené fotky ať kouká smazat. Řekl jsem mu to dvakrát, ale on na to, že si může fotit, co chce. Tak jsem se naklonil, chytil ho za ruku a přitáhl před lavičku, kde jsme ho společně se synem donutili, aby fotky našich děcek vymazal. Žádného násilí jsme se na něm ale nedopustili, jen jsem ho držel za ruku, nic víc.“

Nepřiměřený protest dědy

či spravedlnost na baterky?

Samozvanému dokumentaristovi dětských vodních radovánek se to prý ovšem nezamlouvalo. Jakmile vyjádřil své rozhoření, odkráčel na služebnu městské policie, vzdálenou od místa incidentu jen několik desítek metrů, a tam oznámil, že byl právě napaden.

„Asi po dvaceti minutách dorazila hlídka strážníků k fontánkám, kde my jsme ještě pořád byli,“ říká J. Šenkýř. „Sdělili nám, co jim ten chlap nahlásil, a prý že musíme zaplatit pokutu. Za napadení. Já jsem namítl, že jsme nikoho nenapadli a žádnou pokutu tudíž platit nechceme. Načež mi strážníci řekli, že v tom případě postoupí věc ke správnímu řízení na městském úřadu.

A to také udělali. V úterý 11. srpna jsme se se synem na hradecký městský úřad dostavili a nestačili se divit. Jednal s námi pan Pavel Smrž (vedoucí oddělení přestupků, pozn. red.) a vyrukoval s tím, že za vše můžeme my, že chlap s fotoaparátem nic špatného neudělal. Když jsem se ohradil, že se ten člověk měl minimálně dovolit, nepochodil jsem. Chlap prý fotil památky. Jaké? Ptám se. Kde je v tom místě nějaká památka? Veřejné WC jsou snad památka? A nic jiného tam není. Nehledě na to, že fotil přímo ta děcka. Ukažte mi někoho, komu nebude vadit, když někdo cizí bude fotografovat jeho spoře oděné děti. Já i syn jsme každopádně vyfasovali pokutu, každý 300 korun, a bylo hotovo. Syn se přitom toho chlapa ani nedotknul. Pokutu dostal jen za to, že ho nutil ke smazání fotek. Podotýkám, že fotograf neutrpěl sebemenší pohmožděninu a jeho fotoaparátu se taky nic nestalo. Celé mě to opravdu hodně naštvalo, a proto jsem se taky obrátil na Žurnál.“

Vrchní strážník Müller:

Muž jen fotil zajímavost

O vyjádření k výše uvedenému případu jsme v zájmu zachování objektivity požádali vrchního strážníka Luboše Müllera. Ten k věci říká: „V úterý 23. června, v odpoledních hodinách, se na služebnu městské policie dostavili manželé z okresu Česká Lípa, kteří v Jindřichově Hradci trávili dovolenou, a oznámili fyzické napadení. Sdělili, že byli na procházce městem, během níž pán pořizoval fotky zajímavých míst. Když posléze došli k vodní fontáně v Husových sadech, rozhodl se muž, že si toto prostranství vyfotografuje. Zatímco zpoza jedné ze zdejších laviček začal fotit, jeho manželka s dětmi poodešla na chodník a tam zůstala stát. A pak se to přihodilo. Na fotografujícího se obořili dva muži a obvinili ho z pedofilie, mezi fontánkami si totiž hrály jejich poloobnažené děti. Fotograf se mužům snažil vysvětlit, že nefotí děti, nýbrž onen vodní prvek, a chtěl jim snímky na displeji aparátu ukázat. Nakonec vše vyvrcholilo jeho fyzickým napadením. Strážníky zadokumentovaný přestupek proti občanskému soužití byl následně postoupen ke správnímu řízení.“

Konstruktivní domluva?

V řadě případů ideální

Hodnotit popsaný incident ani jeho řešení redakci Žurnálu nepřísluší. Jisté je, globálně vzato, že zlé věci se dějí a obavy o potomky jsou určitě opodstatněné, nic cennějšího než děti člověk nemá. Na druhou stranu je dobře, když i ve vypjaté situaci zachováme chladnou hlavu a máme na paměti, že ne všechno je ve skutečnosti takové, jaké se to na pohled jeví. V řadě případů je proto ideální konstruktivní domluva, jenže jak známo, na tu musí být vždycky dva.

- Svatopluk Doseděl -