...další články

Smutný komik Lukáš Pavlásek exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Na vašem webu píšete, že jste se narodil v Humpolci, ale záhy že jste byl převezen do Prahy, kde od té doby bydlíte. Proč tyhle manévry? Pražská porodnice mamince nevyhovovala?

L. Pavlásek: To ne, maminka proti pražské porodnici neměla nic. Jenže když to na ni přišlo, byla zrovna na návštěvě u svojí kamarádky v Humpolci, to je celé. Sanitkou mě potom odvezli domů do Prahy.

V dětství jste prý hodně četl. Mayovky, foglarovky, Tarzana… Byl jste tedy takový malý knihomol?

L. Pavlásek: Jo, byl jsem malej knihomol. A dnes jsem knihomol velkej. Čtu fakt hodně. Knížky mě prostě baví. Sbírám je a čtu.

Sport jste nikdy nezkoušel?

L. Pavlásek: Zkoušel. Jako kluk jsem byl v řadě sportů přeborník. Běhal jsem, plaval, skákal… A byl jsem velice dobrej. Jenomže právě proto, že jsem pořád vyhrával, jsem toho nakonec nechal. Abych dal šanci i ostatním. Šeberlemu a dalším. Navíc mě prohrávání baví.

Od roku 2005 jste jednou z hvězd pořadu Na stojáka. Jak jste se k tomu vlastně dostal?

L. Pavlásek: Náhodou. Jako komik jsem po svém bavil lidi v hospodách, aniž bych přitom věděl, že dělám stand-up comedy, a do pořadu Na stojáka jsem v podstatě postupně vykrystalizoval. Dá se říct, že jsem jedním z jeho zakládajících členů.

Pořad Na stojáka je zřejmě do značné míry založen na improvizaci. Nestává se vám, že se při výstupu zaseknete a nevíte jak dál?

L. Pavlásek: Možná se budete divit, ale nestává. Ono to totiž s tou improvizací není až tak horké. Je tady, samozřejmě, ale všechny ty výstupy jsou předem pečlivě připraveny. Pokud se člověk, jak říkáte, zasekne, musí to hbitě svést na lidi v publiku. To, že se zasekl, není jeho chyba, je to chyba diváků. Pochopitelně.

Sám u mikrofonu, sál plný lidí, komický výstup před vámi… Netrpíte trémou?

L. Pavlásek: Trémou? Ne, přímo trému nemívám. Kvůli tomu, aby mi to dobře dopadlo, provádím ale určité preventivní rituály. Například… Doma, než odejdu do divadla, třeba pětkrát zkusím, jestli je zhasnuto. Zkontroluju, jestli je vypnutý plyn a pak se od tramvaje vrátím, abych, to zkontroloval znovu. Když za sebou zamknu na dva západy, zase zámek o jeden západ odemknu, nebo ho odemknu úplně, a pak zase zamknu. A tak podobně.

Není to tak trochu obsese?

L. Pavlásek: Co?

Obsese. Psychická potíž, která spočívá právě v tom, že si člověk pořád není jistý, že za sebou zamkl dveře atp.

L. Pavlásek: Obsese, jo? No jo, možná jo.

Ještě k improvizaci. Mistryní v ní je prý vaše stand-up kolegyně Iva Pazderková, tedy „blbá blondýna“. Je to tak?

L. Pavlásek: Jo, ta jediná z nás se na stand-up vystoupení nepřipravuje vůbec a kompletně improvizuje. Ale nejspíš i proto je taky jediná, kdo má před svým číslem trému až to s ní mlátí.

Dnes jste profesionální stand-up komik, ale jak vidno nevyhýbáte se ani divadelnímu herectví. Neuvažujete o tom, že byste divadlo nechal nad stand-up výstupy zvítězit?

L. Pavlásek: Ne, o tom jsem zatím nepřemýšlel. Divadlo ale každopádně hraju, v současné době mám role hned ve třech divadelních hrách. Rád bych dělal oboje, divadlo i stand-up. Obojí mě totiž baví a určitě bych nechtěl upřednostňovat jedno před druhým.

Do širokého povědomí lidí jste se dostal reklamními spoty pro jednoho operátora telefonní sítě. K téhle práci jste se nachomýtl jak? Prošel jste castingem?

L. Pavlásek: Casting tam vyloženě nebyl. Když tvůrci tuto reklamní kampaň připravovali, napadlo je, že by ve spotech mohla figurovat ještě druhá postava. Takovej jako blb. A Vojta Kotek s Danem Růžičkou usoudili, že bych to mohl být já. Nevím, jak na to přišli.

Je pravda, že se na těchto spotech i autorsky podílíte?

L. Pavlásek: Tyto spoty píše asi deset scénáristů, ale při vlastním natáčení se pak nějaké ty hlášky domýšlí nebo pilují a na tom se opravdu podílím.

Reklamní spoty s vámi a Vojtou Kotkem jsou opravdu legrační. Nemyslíte si ale, že se právě kvůli tomu paradoxně míjí účinkem? Neuniká divákům, co vlastně propagují?

L. Pavlásek: To si nemyslím. Naopak mám informace, že tyhle spoty požadovaný obchodní efekt přináší. Ostatně kdyby tomu tak nebylo, zadavatelé kampaně by nepochybně požadovali, aby toho tvůrci nechali a pojali to nějak jinak.

Díky pořadu Na stojáka, reklamním spotům, billboardům a reklamě v tisku je váš obličej nepochybně řádně profláklý. Jak se s tím vyrovnáváte?

L. Pavlásek: Mně to vůbec nevadí. Od malička jsem trochu paranoidní. Vždycky jsem měl pocit, že mě někdo pozoruje a sleduje, a teď je tenhle můj pocit alespoň opodstatněný. Jo lidi mě poznávají, otáčí se za mnou, ale já s tím vážně žádný problém nemám.

Když jsem před známými říkal, s kým budu dnes dělat rozhovor, tvářili se nechápavě. Až pak jeden pochopil: Jo s Tydýtem! A všichni hned věděli, o koho jde. Nevadí vám tohle lidové překřtění?

L. Pavlásek: Ne. Lepší než kdyby mi říkali třeba kretén, že jo? Tydýt je ještě zlatej. Mám dojem, že ho přímo při natáčení „motorkářské“ série reklamy vymyslel Dan Růžička. Tydýt… Proč ne?

Pokud vím, ženatý zatím nejste…

L. Pavlásek: Kdepak.

Svatbu ale v plánu máte, ne?

L. Pavlásek: No… Já na to teď nemám moc času. Jsem furt pryč, furt někde jezdím… Svatba fakt není moje priorita.

Už jsme zmínili, že jste známá osoba. Co ženské? Jdou po vás víc než dřív?

L. Pavlásek: Jakmile je člověk víc vidět, je jasné, že pravděpodobnost seznámení vzrůstá. Takže čistě matematicky vzato to tak asi bude, ale z čistě praktického hlediska je to pořád stejný.

Svého času jste jezdil s rockovou kapelou po pražském Žižkově a dělal komické vstupy. V jednom televizním pořadu jste ale řekl, že to pro vás tehdy až taková sranda nebyla. Proč? Bylo to náročné?

L. Pavlásek: Ale ne, nebylo to až tak náročné. Určitý problém spočíval jenom v tom, že jsem vystupoval před publikem, které přišlo na koncert, ne na moje legrácky. Bylo tudíž třeba zaujmout něčím zvláštním. Stand-up comedy byla tehdy neznámá věc, pořad na stojáka ještě neexistoval a já byl de facto žánrový průkopník.

Jste komik. Znamená to, že jste veselá kopa?

L. Pavlásek: Veselá kopa jsem, ale jenom tehdy, kdy se mi chce. Komik nemůže být komický non stop, to prostě nejde. Kdo je komický pořád, ten je magor. Lidi za mnou často přijdou po představení s tím, že budu stejně zábavnej jako na pódiu, ale brzy zjistí, že v zákulisí už takovej srandista nejsem.

V časopise Reflex jste použil slova „my kvartální alkoholici“. Považujete se za kvartálního alkoholika?

L. Pavlásek: Já to myslel spíš tak, že se někdy rád napiju a jindy zase ne. Mám mezi pitím poměrně velký pauzy. Během nich vystřízlivím, vzpamatuju se a časem se pak zase můžu opít a znehodnotit se.

Jak jste se vypořádal s nedávnou prohibicí?

L. Pavlásek: Dobře. Dá se říct, že jsem ji uvítal. Přišla totiž zrovna v době, kdy jsem abstinoval, a nahrála mi tudíž do noty. Za prvé jsem v tom abstinování rázem nebyl sám a za druhé jsem nikomu nemusel vysvětlovat, proč se s ním nenapiju.

Vojta Kotek má přes svého otce vazbu na Divadlo Járy Cimrmana. Co byste dělal, kdyby vám odtamtud hodili lano?

L. Pavlásek: Pokud by mi Cimrmani hodili lano, určitě bych si v jejich divadle rád zahrál. A asi bych to i zvládl. Některé role znám nazpaměť a nijak zvlášť bych se je tedy učit nemusel. Myslím si ale, že Cimrmani mají svých herců dost a potřebu házet někomu lano nemají.

Objevil jste se ve filmu Občanský průkaz. Je na obzoru nějaký další film s vámi?

L. Pavlásek: Asi jo.

Víc mi k tomu neřeknete?

L. Pavlásek: Asi ne.

Tak jo. V televizní Show Jana Krause jste vyprávěl naprosto šílené historky. Například jak jste si záměrně přivodil infarkt a pak se chtěl sám operovat…

L. Pavlásek: Šílené historky? Vždyť to všechno byla pravda! K té operaci srdce ale nakonec nedošlo. Když jsem totiž doma řekl, že se chci sám odoperovat, poslali mě k psychologovi a ten mi vysvětlil, že to nejde.

Skutečně jste se původně chtěl věnovat medicíně?

L. Pavlásek: Nejen medicíně. Chtěl jsem být chirurgem, letcem, cestovatelem… Sny jsem měl hodně velké. Teď si na všechna ta povolání hraju a dělám si z nich legraci.

- Sváťa Doseděl -