...další články

Spisovatelka Jitka Ludvíková se těší na Vánoce a čtenářům servíruje napínavý dáreček

Jsi Hradečačka, ale bydlíš v Jesenici u Prahy. Jak dlouho?

J. Ludvíková: V Jesenici bydlíme pátým rokem. Z Jindřichova Hradce jsme se sem přestěhovali, když šla starší dcera do první třídy. Manžel tehdy změnil zaměstnání, z automobilového průmyslu přešel do průmyslu leteckého, já po deseti letech opustila práci právničky, vycházela mi první kniha… Bylo to zkrátka období plné velkých změn a novot. Tuto hektickou životní etapu jsem později literárně zpracovala ve své humoristické knížce Devět let natvrdo.

Jindřichův Hradec jsi ale nejspíš neodvrhla?

J. Ludvíková: No jistěže ne! Jindřichův Hradec je moje srdeční záležitost a pořád se tu cítím doma. Mám tady rodiče i přátele a velmi často sem jezdím.

Právničiny jsi zanechala. Lze říct, že nyní je tvým povoláním psaní?

J. Ludvíková: Ano, dá se říct. Po úspěchu mé prvotiny jsme se na tom s manželem dohodli.

Píšeš pravidelně? Donutíš se, i když se ti nechce?

J. Ludvíková: Na obě otázky odpovím ano. Poté, co se do psaní knížky pustím, píšu denně přibližně čtyři hodiny, což je doba, za kterou zpravidla napíšu jednu kapitolu. A pokud se někdy stane, že se mi do psaní dvakrát nechce, vzpomenu si na ten pocit uspokojení, když splním svůj denní díl práce, a jdu na to.

Neobáváš se, že pramen inspirace vyschne?

J. Ludvíková: V podstatě ne. Zpočátku jsem se spoléhala na zážitky své a svých přátel, ale čím víc jsem se stávala vypsanou, tím víc jsem byla schopna vymýšlet si a kombinovat zážitky fiktivní. A inspirace je všude kolem dost. Ale i kdyby, jak říkáš, vyschla, pořád je tu jistota v podobě návratu k právnické praxi. Takže žádné strachy.

V kolika letech jsi s tvůrčím psaním začala?

J. Ludvíková: Asi v jedenácti. Nejdřív to byly básničky a různé vesměs legrační historky a časem přišly dokonce i politické mikropříběhy.

Politické???

J. Ludvíková: No ano. O politiku jsem se zajímala už někdy ve dvanácti, třinácti letech.

A tvoje první kniha?

J. Ludvíková: Na knižní prvotině jsem začala pracovat asi ve třiceti. Ta knížka se jmenuje Zkrocení mlsného muže. Vznikala tzv. šuplíkovým způsobem, tedy poměrně dlouho, a než byla kompletně hotova, uběhly tři roky. Na pultech knihkupectví se objevila v roce 2015.

Necháváš někoho své rukopisy číst?

J. Ludvíková: Jistě. Nejvážněji přitom beru názor mého manžela. Zaprvé vidí svět z pohledu muže, zadruhé je technicky zaměřený a tudíž v textu dokáže ledacos vychytat a zatřetí si můžu být stoprocentně jistá, že je ke mně upřímný. Když se mu něco nezdá, prostě mi to řekne. Netvrdím, že na jeho výhrady vždycky dám, ale oponentura je to v každém případě kvalitní a přínosná.

Zabodovalas tedy už s prvním titulem…

J. Ludvíková: Ano. Ohlas byl velký a pozitivní, což bylo důvodem toho, že nakladatelství Brána, jež knihu vydalo, chtělo ve spolupráci se mnou pokračovat. Tato spolupráce pokračuje dodnes a já jsem za to moc ráda.

Humoristické beletrie se držíš pořád?

J. Ludvíková: Píšu ji samozřejmě stále, ale postupně jsem přidala řekněme literaturu pro ženy, dokonce i pro děti a v poslední době se věnuju žánru detektivnímu. Detektivky sama velmi ráda čtu a při jejich psaní mě baví zejména hraní s postavami a dějové kombinování. Pravdou ovšem je, že je to někdy i poměrně náročné. Když totiž píšu detektivku, tak abych nepsala hlouposti, musím prostudovat celkem dost materiálů z nejrůznějších oblastí. Z oblasti chemie, medicíny, pyrotechniky… Já se ale nové věci učím ráda, takže mi to vůbec nevadí. A ještě bych dodala, že literární žánr u mě není primární. Primární jsou v mém případě emoce. Proto se i v detektivce zabývám mezilidskými vztahy a lidskou psychikou.

Kdo je tvým literárním vzorem? Co se detektivek týče…

J. Ludvíková: Určitě Agatha Christie. Napsala skvělé detektivky, napsala jich strašně moc a psala je neuvěřitelně rychle. Údajně byla schopna napsat detektivku za týden a její rekord je prý knížka během víkendu. Mně kniha trvá přibližně tři měsíce, takže mám co dohánět.

Je něco, s čím při psaní detektivek válčíš?

J. Ludvíková: Je. Potíže mi dělají brutální scény, které nemám ráda ani coby čtenářka, respektive divačka a de facto je proto vynechávám, a neumím popisovat scény erotické, protože se při tom stydím. (smích) Pokud jde o odborné záležitosti, tam problém nemám. Když nevím, tak se zeptám. Jsou však i výjimky. Například při psaní poslední detektivky jsem chtěla telefonovat na plynárnu a informovat se, kolik musí do určité místnosti uniknout plynu, aby člověk v této místnosti zemřel, ale doma mi to zatrhli.

Knížek už máš na kontě devět, je to tak?

J. Ludvíková: Je to tak. Devátá se právě začala prodávat.

Můžeš ji krátce představit?

J. Ludvíková: Je to detektivka, jmenuje se Dotek minulosti a velmi volně navazuje na předchozí román Nebezpečná hra. Hlavní hrdinkou obou příběhů je krásná mladá spisovatelka, která má tu smůlu, že svůj život neustále spojuje se špatnými muži a dostává se kvůli tomu do situací nezáviděníhodných až nebezpečných. Čtenář se dozví, proč se jí to děje i to, jak se s tím vypořádává. Zdůrazňuji, že tato postava je zcela vymyšlená, živou předlohu nemá a případná podobnost s ženou skutečnou je čistě náhodná. Její třetí příběh už mám hotov a vyjít by měl v první polovině roku 2019.

K závěru změňme téma… Blíží se Vánoce. Co pro tebe tyto svátky znamenají?

J. Ludvíková: Strašně moc. Říká se, že obliba Vánoc slábne s věkem, ale já to tak rozhodně nemám. S vánoční výzdobou domácnosti začínám ve velkém předstihu a na Vánoce se děsně těším. Navíc, kdo je rodič, ví, že sledovat děti u vánočního stromečku je prostě úžasné.

Jsi hospodyňka? Pečeš cukroví? Smažíš kapra atd.? Nebo jsi spíš ten typ intelektuálky, co se kuchyni obloukem vyhýbá?

J. Ludvíková: Jsem hospodyňka, jednoznačně. A nejen o Vánocích. Kdysi se mi dostala do ruky stará americká knížka Manuál správné hospodyňky, kde bylo napsáno, že manželka má být vždy řádně učesaná, usměvavá, má na sobě mít zástěru a svému muži nemá odporovat. Já se této rady držím po celý rok a o Vánocích obzvlášť. (smích) To si na sebe dokonce beru vlastnoručně ušitou zástěru s bílou kraječkou, v níž peču, vařím, smažím a těším se na Ježíška.

Jak budeš trávit Vánoce letošní?

J. Ludvíková: Vesměs u domácího krbu. Budeme mít šestnáctidenní vánoční prázdniny a já doufám, že napadne hodně sněhu. Za naším domem je kopec, jehož sjíždění na sáňkovacím talíři je naší oblíbenou sportovní disciplínou. Jinak samozřejmě nesmí chybět příbuzenstvo, spousta dobrého jídla a pití, pohádky, klid a hlavně prima pohoda.

- Sváťa Doseděl -