...další články

Starosta Stanislav Mrvka exkluzivně pro Žurnál

V objektu hradecké restaurace Jiskra by údajně mělo vzniknout kasino. Můžete tuto věc osvětlit?

S. Mrvka: Společnost, která zařízení tohoto typu provozuje, navázala spolupráci s jedním podnikatelem z Jindřichova Hradce a žádost o povolení svého záměru poslala Radě města. Provoz výherních automatů však upravuje vyhláška, již odsouhlasili městští zastupitelé, a proto jsou to právě oni, kdo se ke zřízení kasina musí vyjádřit. Věc dosud projednána nebyla.

Jednalo by se o zařízení solidního charakteru?

S. Mrvka: Předpokládám, že ano. Ze slov zástupců provozovatelské firmy to vyplývá. Jejich kasina jsou prý monitorována, vstup do nich je možný pouze po předložení občanského průkazu atd. Řekl bych, že takový podnik klasické herny o nějaký ten level převyšuje.

V Hradci platí vyhláška, zakazující provoz výherních automatů v centru města a v dalších vyčleněných zónách. Jak je možné, že na některých zapovězených místech automaty stále jsou? Používáte snad dva metry?

S. Mrvka: Mohlo by se zdát, ale nepoužíváme. Za skutečnost, že některé herny v zakázaných lokalitách skončily a jiné ještě ne, nemůže město. Stále fungující herny totiž dosud neobdržely rozhodnutí ministerstva financí, které je k takovému rozhodování, na rozdíl od města, kompetentní. Toto ministerstvo uvedlo, že od zahájení platnosti městské vyhlášky má na své rozhodnutí tři roky. Proto je několik heren pořád tam, kde by být neměly.

Soukromá firma koupila administrativní budovu někdejší textilky Jitka s tím, že objekt hodlá přebudovat na domov důchodců. Objevily se však spekulace, že místo domova pro seniory zde má ve skutečnosti vzniknout bytový dům či ubytovna pro nepřizpůsobivé spoluobčany. Můžete tyto obavy rozptýlit?

S. Mrvka: Takové spekulace se ke mně vůbec nedonesly. Pokud je mi známo, tak nový majitel zmíněného objektu v něm skutečně chce vybudovat dům sociálních služeb. Vzhledem k jeho záměru jsem mu zprostředkoval jednání s náměstkyní jihočeského hejtmana, ovšem k jakému posunu při jednání v Českých Budějovicích došlo, to v tuto chvíli nevím. Vize developera je však dle mých informací od něj jasná – dům sociálních služeb, respektive domov důchodců.

V souvislosti s nepřizpůsobivými spoluobčany se hovoří ještě o domu v Nežárecké ulici, který dnes vlastní jistý podnikatel z Kladna. Tento člověk prý chce dům opravit a následně v něm ubytovat potenciálně problematické lidi, zřejmě i z jiných částí republiky. Víte o tom něco?

S. Mrvka: Vím, ale město do toho zatím nemůže moc vstupovat. Nový majitel domu si nepodal žádnou žádost ani neprobíhá stavební řízení. Městská samospráva je v takovýchto případech dost bezmocná. Nemůžeme vstupovat tam, kam nám zákon vstup neumožňuje. Nemohu dokonce ani ventilovat své domněnky či obavy.

Pokud k realizaci uvedeného záměru skutečně dojde, občané města nadšeni nebudou…

S. Mrvka: Já taky ne. Nechci, aby v našem městě takováto zařízení vznikala, a využijeme proti tomu veškerá zákonná opatření. Nově můžeme využít institutu vydávání, respektive nevydávání souhlasu k vyplácení dávek na bydlení. Některé zákony – i teprve připravované – nám však v tomto směru ukládají různé, mnohdy s penězi spojené povinnosti. Osobně si myslím, že toto je problematika, která by neměla být řešena na náklady bezbranné samosprávy. Naopak. Samospráva by měla mít možnost do takovýchto věcí zavčasu vstupovat a ledasčemu negativnímu tak zabránit. Našim zákonodárcům se v souvislosti s touto legislativní oblastí vůbec nedaří.

Místní si každopádně s nelibostí všímají, že v Hradci přibývá nových tváří a existencí, jež nepůsobí právě důvěryhodně. Neobáváte se, že by se situace mohla zvrhnout?

S. Mrvka: Koncentrace takovýchto lidí v jedné lokalitě může skutečně přinést spoustu nepříjemností, ale naše možnosti obrany jsou velmi omezené. Nechci ty lidi házet do jednoho pytle, ale troufám si říct, že spousta z nich má za sebou pestrou minulost a přináší sem chování, na něž naši občané nejsou zvyklí a zvykat si na ně nechtějí. I proto aktivně připomínkujeme nové zákonné normy, týkající se například evidence obyvatel, přechodného ubytování či odpovědnosti obcí za své obyvatelstvo. Za Rakouska-Uherska měl každý člověk domovský list a obce zodpovídaly výhradně za svoje obyvatele. Škoda, že podobný zákon nemáme dnes.

Jaký máte názor na předělání Vídeňské ulice na jednosměrku? A v jaké fázi tahle věc je?

S. Mrvka: Tohle je snad nejkomplikovanější věc, kterou teď v Hradci řešíme. Udělal jsem si totiž průzkum a dospěl k závěru, že Hradečáci jsou v této záležitosti názorově rozděleni přesně napůl. Lidé, kteří touto ulicí chodí pěšky nebo jezdí na kole, by ocenili, kdyby byla jednosměrná, motoristé jsou ovšem vesměs zastánci provozu obousměrného. Je možné, že nakonec rozhodne referendum. Za sebe mohu říci, že by mi tady jednosměrka nevadila. Došlo by tu ke zklidnění, což je náš cíl. A v jaké fázi jsme? Dopravní komise přišla s několika řešeními, z nichž jedno spočívá ve vybudování lávky pro pěší podél břehu rybníku Vajgar. Zda je tato varianta finančně a technicky reálná musíme teprve zjistit.

Kdy má padnout konečné rozhodnutí?

S. Mrvka: V dohledné době. Do roka, maximálně do dvou.

Lidi, kteří mají ve Vídeňské ulici domy, z lávky radost nemají. Lávka by kopírovala břeh s jejich pozemky a oni by tím pádem přišli o soukromí a klid.

S. Mrvka: Tomu rozumím, ale o této variantě by se jednalo až v případě, že bude potvrzeno, že je tzv. ufinancovatelná. Nejpodstatnější otázkou je, kde pozemky majitelů skutečně končí, a proto zde musí dojít k přesnému zaměření. Pokud bychom totiž při stavbě lávky mohli využít část břehu, byla by akce výrazně levnější.

Diskutovaná je i rekonstrukce nepoužívaného hřbitova u sv. Václava. Je prý příliš razantní a necitlivá a úplně kvůli ní mizí patina toho místa. Co byste k tomu řekl?

S. Mrvka: Názor lidí s více uměleckým či poetickým pohledem na svět chápu a tak jako v mnoha jiných případech, i zde jsem pro nalezení kompromisu. Na tomto hřbitově jsme museli učinit především kroky, vedoucí k zajištění bezpečnosti návštěvníků. Odstranili jsme nebezpečné větve, nebezpečné stromy, nebezpečné předměty, černé skládky… Hrozbu představují i některé propadající se hroby. Nic však bezhlavě nelikvidujeme. Historicky cenné věci odvážíme, evidujeme je a ukládáme na jednom místě. Jednám i s aktivisty, jimž osud hřbitova není lhostejný. Oni říkají, že jsou schopni sehnat finance na nejnutnější rekonstrukci, a já zase vyvíjím snahy o získání příslušného grantu. Problém je v tom, že tenhle hřbitov není památkou jako celek. Památkově chráněná je jenom jeho zeď a dotační peníze lze tedy použít výhradně na opravu její. O opravách zdejších hrobů církevních hodnostářů jednám s církví a na rekonstrukci hrobů vojenských se pokusím získat grant od ministerstva obrany.

Náhrobní kameny hrobů, o něž nikdo dlouhodobě nepečuje, jsou odstraňovány a nabízeny za odvoz coby stavební materiál. Není to poněkud neetické?

S. Mrvka: To si nemyslím. Dlouhodobě neudržované hroby jsme nedávno rušili i na hřbitově hlavním, je to běžný postup. A že ty staré náhrobky nabízíme lidem? Co s nimi máme dělat?

Krátce k hradeckému lednímu hokeji… Máme tu dva subjekty KLH Vajgar a SLH Střelci. A dotace nebyly zatím přiklepnuty ani jednomu z nich. Rozhodnutí by mělo padnout během příštího zasedání zastupitelstva. Je to tak?

S. Mrvka: Ano. Grantová komise potvrdila svůj původní návrh, tedy 1.300.000 korun pro Vajgar a 200.000 korun pro Střelce, a Rada města tento návrh upravila na 1.200.000 a 300.000. Rozhodnutí zastupitelstva však předjímat nechci. Podotýkám, že po všech těch peripetiích a hádkách kolem místního hokeje (Žurnál 2/2015, pozn. red.) se utvrzuji v dojmu, že hradecký hokej spěje k zániku. Hokejoví činovníci ho zničí. Svůj názor nikomu nevnucuji, ale zároveň si ho ani nenechám vzít. Ať už zastupitelé rozhodnou jakkoli, bude to jen prodlužování agónie.

V dubnu předčasně zemřel dlouholetý hradecký místostarosta Pavel Vejvar. Mohl byste k této smutné události říct pár slov?

S. Mrvka: Je to opravdu velmi smutné. Jakmile se něco takového přihodí, napadne jednoho, jestli už nenastal čas trochu v životě přibrzdit. Ve veřejné správě je však přibrzďování poněkud problematické. Pavlovy znalosti byly opravdu široké a já si jich upřímně vážil. Stejně jako toho, že když jsme se spolu na něčem domluvili, tak to platilo. Názorově jsme se sice někdy rozcházeli, ovšem naše spolupráce byla přesto naprosto seriózní.

Člověk blízký hradecké radnici mi řekl, že se Pavel Vejvar de facto uštval. Pracovní zátěž vrcholových politiků (i lokálních) je prý výrazně větší než si lidi uvědomují. Mohl byste to okomentovat?

S. Mrvka: Komunální politika, zejména v obcích s rozšířenou působností, je skutečně náročná. Stát na nás přehrává spoustu činností, jichž se chce zbavit, a své požadavky mají i občané, s nimiž jsme v přímém kontaktu. Všichni nás tady znají, a když uděláme něco, co se lidem nelíbí, přijdou se s námi dohadovat nebo nám rovnou vynadají. Tohle ve vyšších úrovních politiky není. Už na Kraji je to něco jiného a takoví poslanci jsou úplně jinde. Lokální politika nakládá na člověka značnou zátěž a ten, kdo ji chce dělat poctivě a zodpovědně, musí počítat s velkým stresem a s velkou časovou náročností.

Je vám 62 let. Napadlo vás někdy, jestli vám to všechno stojí zato?

S. Mrvka: Tohle mě napadá asi tak třikrát do týdne. Funkce starosty jde vykonávat i od počítače a zpoza stolu, jenže pokud chci pro město něco udělat, musím mít přehled o tom, co se děje venku a držet palec na tepu dění. Musím být v kontaktu s občany, se sdruženími obcí, s euroregionem, s Krajem, s ministerstvy… Tyto činnosti nejsou sice moc vidět, ale zaberou mi padesát procent času. Moje pracovní doba přitom rozhodně netrvá osm a půl hodiny a volné víkendy prakticky neznám. Ano, otázku, zda mi to stojí zato si kladu poměrně často.

Nepřipravuje vás starostování o nějaké osobní radosti?

S. Mrvka: Bohužel ano. Totálně. Na rybách jsem byl během posledních tří let snad jen jednou, sportování jsem musel pověsit na hřebík a rodinný život kvůli mé práci taky trpí. Když se mi někdy v sobotu nebo v neděli podaří urvat pár hodin pro sebe a rodinu, plácám se po zádech, jak jsem dobrej.

Coby důstojník ve výslužbě můžete do důchodu v podstatě kdykoli. Máte představu o tom, jak ho chcete strávit?

S. Mrvka: Mám, vcelku jasnou. V první řadě dám do pořádku dům, který jsem před třemi roky koupil, a taky se konečně začnu věnovat rodině a svým četným zálibám. Sportu, cykloturistice, knížkám, cestování…

Máte hodně soukromých restů?

S. Mrvka: Jejich seznam by byl strašně dlouhý. Až si říkám, jestli vůbec budu mít sílu všechny je zvládnout. Vždyť jen stále rostoucí štos nepřečtených knížek mi dá hezky zabrat.

Co čtete?

S. Mrvka: Ledacos. Beletrii, oddychové detektivky, historickou literaturu… Historie mě v poslední době chytla hodně. Ludmila Vaňková nebo Vlastimil Vondruška, to je vážně krásné čtení.

Otázka na závěr – kam letos vyrazíte na dovolenou?

S. Mrvka: Na skutečné dovolené jsem byl naposledy v roce 2008. Od té doby si vybírám volno po dnech. Když potřebuji něco akutního zařídit atp. Letos v létě bych však moc rád udělal změnu a dopřál si čtrnáct dní se svými vnuky. Doufám, že mi to vyjde a moc se na to těším.

- Svatopluk Doseděl -