Starosta Stanislav Mrvka situaci na Nežárce komentuje

Obavy obyvatel Nežárecké čtvrti chápu, ale na druhou stranu se na problematiku musím dívat nepopulisticky a se zákony na zřeteli. Že jsou některé špatné, všichni víme, ale není síly jak naši sněmovnu donutit, aby se jejich vylepšením zabývala a nehrnula na nás nové, které rozhodně nepotřebujeme. Zejména v oblasti využívání sociálních dávek a jejich zneužívání je postup ministerstev pomalý. Jediné návrhy zatím předložilo MPSV, ostatní se tváří, že se jich to netýká. Svaz měst a obcí navrhl 15 (!) opatření, jež by mohla alespoň částečně posílit postavení a možnosti obce, třeba i v tomto konkrétním případě, jenže když jsem stanoviska příslušných ministerstev prostudoval, musel jsem si povzdechnout. Opět jsme v tom sami.

V diskutovaném případě je bezdoplatková zóna k ničemu. Toto opatření obecné povahy, které na žádost samosprávy může po řádném zdůvodnění vydat státní orgán, je totiž nepoužitelné. Zaprvé ho tu nelze zdůvodnit, neboť nemůžeme vykázat důvody (ještě nenastaly), a zadruhé se ono opatření týká ubytoven. A pan Miloš Vorlíček staví bytové jednotky, na něž se takové omezení nevztahuje.

Pan Vorlíček postupně činí kroky, jež po něm stavební úřad v souladu se zákonem požaduje, ale v tomto okamžiku není žádné stavební řízení ukončeno. Neříkám však, že k tomu jednou nedojde. S panem Vorlíčkem jsem se již setkal a upozornil jej, že pokud by nastal stav, o němž se nyní s obavami spekuluje (ubytoval by problematické lidi, pozn. red.), pak všechny státní i samosprávné orgány budou důsledně konat tak, aby ke zhoršení bezpečnostní situace nedošlo. V minulosti už jsme obdobný případ řešili a nově příchozí občané z jednoho východočeského města, kteří se usadili ve zdejší ubytovně, velmi rychle pochopili, že zde jim pšenka nepokvete.

Co se týče zmiňovaného parkoviště… Jde o pozemek, sousedící s pozemkem pana Vorlíčka, a pokud by jej od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových koupilo město, nemělo by na něj přístup. Jednalo by se čistě o účelovou koupi, která by problém vyřešila jen dočasně a stavební řízení by pouze posunula. Prodej navíc proběhl formou dražby, což je forma pro samosprávu v podstatě nepoužitelná. Nabízí se také otázka, zda má město skoupit všechny nemovitosti, kde by takováto výstavba mohla potencionálně proběhnout. Sotva. Vím asi o pěti „rizikových“ lokalitách, ale možná jej jich víc. Jedna z mála zákonných možností omezení výstavby je použití územního plánu, jenže to by ve městě zamezilo veškeré výstavbě, včetně té individuální, a to by zřejmě nebylo to pravé. Navíc ve stávající zástavbě omezení výstavby použít beztak nejde.

Závěrem dodávám, že v Jindřichově Hradci funguje v současnosti několik ubytoven, v nichž jsou většinou ubytováni ti, kdo se dostali do složité životní situace. Přitom i přes nemalý počet těchto lidí se díky důsledné sociální práci daří udržet v našem městě klid a bezpečí. Je třeba si také uvědomit, že obchod s chudobou je dnes už někde jinde. Ti mazanější „podnikatelé“ totiž kupují byty v panelových domech a své klienty rozmisťují po sídlištích. A pravděpodobnost nepříjemností, které hrozí tady, je nesrovnatelně větší. Jak jsem napsal v úvodu, obavy Hradečáků jsou pochopitelné, avšak budeme-li je zveličovat, neprospějeme tím nikomu. Město se každopádně bude snažit postupovat tak, aby mohli být jeho obyvatelé klidní.

- Stanislav Mrvka -

Starosta Jindřichova Hradce