...další články

Světlana Nálepková exkluzivně pro Žurnál

Coby herečka a zpěvačka máte jistě procestovanou celou republiku. V Jindřichově Hradci už jste byla taky?

S. Nálepková: Byla, ale pokud si správně pamatuju, tak jen jako turista. Pracovně jsem tu skoro jistě poprvé.

Do Kulturního domu Střelnice jste přijela s Mayerovou Láskou na tři. O čem tato komedie vlastně je?

S. Nálepková: Láska na tři je něžná komedie o dvou lidech, kteří jsou tak trochu citově vyhaslí, životem zklamaní a už vůbec nepočítají s tím, že by ještě mohli někoho potkat. Ale ono se to stane. Nad křížovkou ve vlakovém kupé.

Můžeme vás vidět ještě v nějakém jiném divadelním kousku?

S. Nálepková: Ano. Už desátou sezónu hraju v Divadle Radka Brzobohatého v komorním muzikálu Edith Piaf. Muzikál byl napsán přímo pro mě a je v podstatě průřezem života této výjimečné zpěvačky, a ten život, jak známo, byl mnohdy poměrně dost divoký. A v témže divadle jsme teď nastudovali komedii Zlaté časy. Je o pěti dámách-prostitutkách, které musí i v pokročilém věku vykonávat své řemeslo. Nevzdávají se, ale postupně umírají.

Jo, evidentně velká legrace…

S. Nálepková: (smích) Když to řeknu takhle, tak to moc legračně nevypadá, ale diváci se opravdu zasmějí.

Jste i zpěvačka. Dosud jste natočila pět cédéček, pracujete na dalším?

S. Nálepková: V tuto chvíli pracuji především na rozšiřování svého repertoáru, hlavně co se týče francouzských šansonů. Po republice jezdím se dvěma recitály a v nabídce mám i vánoční koncert. Navíc chystám nový muzikál o avantgardní malířce Fridě Kahlo, kde zazní pro změnu hudba mexická. Další cédéčko bych pochopitelně vydala ráda, ale na pilu v tomto směru nikterak netlačím. Dostatek materiálu budu mít odhadem tak za rok.

Asi deset let jste spolupracovala s Ondřejem Havelkou. Proč tato spolupráce skončila?

S. Nálepková: Ono to s tou spoluprací nebylo až tak horké. Svého času jsme spolu udělali několik pořadů pro televizi a taky dva muzikály, ale v Ondřejově souboru jsem nikdy nezpívala.

Není tedy pravda, že jste váš profesní rozchod nesla poněkud těžce?

S. Nálepková: Radost jsem z toho neměla. Ondřej se tehdy rozešel s mým manželem – dnes už bývalým – a já to tak trochu odnesla. Později jsme si to sice s Ondřejem vyříkali, ale k další užší spolupráci od té doby nedošlo.

Do povědomí lidí jste se dostala coby členka legendárního Mimtria, tvořeného vámi, Michalem Nesvadbou a Václavem Upírem Krejčím. Tahle parta comeback neplánuje?

S. Nálepková: Vloni už k němu došlo, ale jen v rámci svatby mé dcery Pepiny, která si naše vystoupení přála. Sešli jsme se po 23 letech a mohu říct, že jsme měli naprosto nečekaný úspěch. Snad větší než před čtvrtstoletím. Proto jsme si řekli, že bychom mohli uspořádat takové vzpomínkové turné, ovšem nic konkrétního jsme zatím neupekli.

Upír Krejčí se stylizoval do trochu šílené image. Jaký je ve skutečnosti?

S. Nálepková: V tomto případě platí, že image a realita jedno jest. Václav samozřejmě není stejný jako před dvaceti lety, ale ta jeho praštěnost – v dobrém slova smyslu – mu zůstala. A to je dobře.

Letos jste se stala babičkou. Jak se vám tahle role zatím líbí?

S. Nálepková: Je to úžasné! Vůbec jsem si neuměla představit, co taková událost s člověkem udělá. Se mnou to udělalo strašně moc. Vzhledem k tomu, že je Pepina u mě, můžu být s vnoučkem každý den, a to je skvělé.

Jste rozmazlovací babička?

S. Nálepková: Na tuhle odpověď je ještě trochu brzy, ale předpokládám, že budu přesně ten typ. Koneckonců, babičky tu kvůli rozmazlování jsou, ne?

Na babičku každopádně nevypadáte. Jak si udržujete vaši skvělou figuru a vizáž? Pokud vím, cvičíte jógu, ale to asi nestačí…

S. Nálepková: Já se všeobecně dost hýbu. Běhám, hraju golf… Posilovna mě nebaví, ale když mě to popadne, třeba půl roku do ní chodím. Diety jsem nikdy nedržela, asi bych to ani neuměla. Než abych ubrala na jídle, tak raději přidám na pohybu.

Co pomoc plastické chirurgie? V budoucnu ji prý nevylučujete. Je to pravda?

S. Nálepková: Propůjčila jsem svou tvář do propagace jedné kliniky a tohle jsem říct musela. Zatím se na nic takového nechystám, v budoucnu to však vzhledem ke svému povolání skutečně nevylučuji. Pokud k tomu jednou dojde, budu ale určitě soudná.

Již potřetí se chystáte do Himalájí. Co vás tam tak táhne?

S. Nálepková: Chystám… Spíš bych se tam zase ráda vypravila. Ale to je ještě daleko. Do Himalájí se totiž dá vydat jen v létě. A co mě tam táhne? Himaláje jsou nádherné. Nehledě na to, že jsem se spojila s organizací Brontosaurus, která v tamní vesnici Mulbekh buduje školu a internát. Už tam mám spoustu přátel.

Jak se tam dorozumíte?

S. Nálepková: Anglicky.

V Himalájích jste navštívila i destinace, které nemusí být úplně bezpečné. Nebála jste se?

S. Nálepková: Ani ne. Bylo nás víc a šel s námi průvodce. Bála jsem se jen, když jsme cestovali pákistánským pohraničím, to fakt moc příjemné nebylo. A totéž lze říct o nadmořské výšce, ta mi dělala velké problémy. Říká se tomu výšková nemoc. Když člověk pět dní nemůže dýchat, není to žádná velká sláva. Mě se k tomu navíc přidal zánět nosních dutin, což to všechno ještě vylepšilo. Byly chvíle, kdy jsem si opravdu myslela, že to nepřežiju, bez legrace.

A přesto tam chcete znovu?

S. Nálepková: Po návratu domů, jsem si říkala, že už nikdy, ale po třech měsících se mi začalo stýskat. Himaláje mají unikátní kouzlo, a když to kouzlo člověka zasáhne, je ztracen.

Blíží se pětadvacáté výročí sametové revoluce. Jaké máte z uplynulého čtvrtstoletí pocity? Představovala jste si to takhle nebo cítíte spíš zklamání?

S. Nálepková: Tak, jak to dopadlo, jsem si to tedy rozhodně nepředstavovala. Zklamání je slabé slovo. Naše politická reprezentace, rozkradení republiky a vůbec to, kam jsme se dostali… Měli jsme skvěle našlápnuto a nakonec nic. Jsem z toho strašně znechucená a vůbec mě to tady nebaví. Kdyby se mi naskytla možnost a já byla trochu mladší, tak tuhle republiku opustím. Jistě, jsou tu i pozitivní věci, ale atmosféra zde panuje děsná.

Absolvovala jste natáčení pořadu 13. komnata. Bylo to pro vás těžké? Myslím odkrýt své soukromí a věci, o kterých se asi moc dobře nemluví…

S. Nálepková: Pokud na něco takového kývnete, musíte počítat s tím, že půjdete s kůží na trh. Jakmile člověk nejde tzv. na dřeň, nemusí to dělat vůbec. A já s tím počítala. Svoji třináctou komnatu má každý z nás, a jestliže někoho zajímá zrovna ta moje…? Proč bych neodpověděla? Můj život nebylo jen samé sluníčko, ale stydět se za nic nemusím.

Zúčastnila jste se i natáčení televizní gurmánské soutěže VIP Prostřeno. Vaši umělečtí kolegové, kteří tento pořad točili také a se kterými jsem o něm mluvil, se vesměs shodli na tom, že to bylo dost náročné. Jak se to líbilo vám?

S. Nálepková: Především je třeba si uvědomit, že hodně záleží na tom, s kým ten pořad natáčíte, tedy kdo jsou vaši protihráči. A moji protihráči byli fajn. U vaření před kamerou jsem se docela vydováděla a špatné vzpomínky na tu akci nemám. Vlastně na obě. Ve VIP Prostřeno jsem účinkovala dvakrát. Vyčerpávající a časově náročné to ale bylo. Natáčí se od rána do noci, kamery pořád běží, všechno se několikrát opakuje… Jsou to desítky natočených hodin. Užili jsme si ale i dost zábavy.

Jednu řadu s vámi jsem viděl a pamatuju si, že vám to moc šlo. Byla to jen další role nebo vás vaření opravdu baví?

S. Nálepková: Zamlada jsem nad vařením a hospodyňkami ohrnovala nos, ale na stará kolena mě to skutečně začalo bavit. Sbírám zajímavé recepty a ráda vařím i pro své kamarády.

Dočkáme se vaší kuchařky?

S. Nálepková: To asi ne. Na sepisování kuchařky jsem moc líná. Jen si říkám, že bych možná mohla dát dohromady knížku o mých cestách a proložit ji regionálními recepty, to ještě snad. Mám ale pocit, že to není úplně originální nápad, takže to nakonec nejspíš pustím z hlavy.

Jak známo, máte nového přítele. Bude veselka?

S. Nálepková: Veselka! (smích) No tak to teda určitě ne! A nemá to vůbec nic společného s kvalitou vztahu. Svatba je podle mého názoru instituce nic nezaručující a dávno, dávno přežitá.

- Sváťa Doseděl -