Tajemník Přibyl: O změně územního plánu nerozhodují úředníci, nýbrž zastupitelé

Martin Lejtnar z Jindřichova Hradce vlastní od roku 1995 stavební parcelu v Děbolíně. V roce 2009 se ji rozhodl za účelem prodeje rozdělit na šest až sedm parcel menších, o což prý má v současné době zažádáno. Ještě předtím, v roce 2005, převedl menší část pozemku se zajištěnou přístupovou cestou na svého bratra Františka, který se tak stal jeho sousedem. S přístupem na zbývajících šest v tuto chvíli budoucích parcel však nastal problém, který zjevně trvá dodnes. Můžete to krátce okomentovat?

K. Přibyl: Na svůj pozemek má pan Martin Lejtnar přístup hned přes dva pozemky sousední. Buď přes pozemek města v šíři tři metry, nebo přes šest metrů široký pozemek jiné fyzické osoby (jeho bratr, pozn. red.), který původně vlastnil. Jeho sousedé jsou, co se týče přístupu na své pozemky, odkázáni jen na přístupovou cestu přes pozemek městský. O rozdělení svého pozemku pan Lejtnar sice zažádal, ale nesprávně, bez potřebných náležitostí. My jsme mu odpověděli a upozornili ho, že svou žádost musí doplnit a uvést ji do souladu se zákonem. V tuto chvíli tedy o jeho žádosti rozhodnuto není.

A přístup na budoucí dílčí parcely? Ten přece současná dvojí možnost přístupu neřeší? Někteří noví majitelé by museli jezdit přes cizí pozemky, což by asi byl problém.

K. Přibyl: Tyto přístupové cesty se budou řešit až ve chvíli, kdy tato lokalita bude zastavěna, či rozparcelována celá. A o dělení nebo naopak scelování pozemků nemůže pan Lejtnar požádat sám. V souladu se stavebním zákonem tak musí učinit společně se všemi vlastníky, jichž se to týká. V tomto případě se jedná o další dvě fyzické osoby a město. Návrh žadatele musí být navíc v souladu s územně-plánovací dokumentací. O těchto skutečnostech jsme pana Lejtnara samozřejmě informovali.

Zhruba čtyři metry široký pruh pozemku, táhnoucí se podél pozemku Martina Lejtnara i jeho bratra a pokračující až do Matné, patří městu Jindřichův Hradec a pro vznik příjezdové cesty by byl údajně ideální. Tato komunikace by sice obsloužila jen tři dílčí parcely, ale tuhle záležitost by prý vyřešila komunikace, s níž územní plán města počítá, a která má pozemek Martina Lejtnara v budoucnu protnout. S tímto návrhem však město nesouhlasí. Proč?

K. Přibyl: Město se ale nikdy nevyjádřilo v tom smyslu, že uvedené budoucí komunikace nebudou příjezdovými cestami k nyní rovněž budoucím stavebním parcelám. S tím se naopak počítá. Pan Lejtnar jen nemůže o něco žádat za cizí subjekty. A v souvislosti s řešením v podobě věcného břemene přes pozemek města musím zopakovat, že pan Lejtnar má jinou možnost přístupu. A taky připomínám, že Rada města s návrhem pana Lejtnara nesouhlasila, protože tento návrh není v souladu s územním plánem.

Jistě, teď se pan Lejtnar na svůj pozemek přes sousední pozemek bratra dostane. Co ale bude, až dílčí parcely rozprodá cizím lidem?

K. Přibyl: Není vůbec důležité, komu sousední pozemek patří. Důležité je to, že město podle zákona o obcích má se svým majetkem řádně hospodařit a své pozemky nesmí zatěžovat, pokud to není nezbytně nutné. Jestliže vlastník pozemku nemá jinou možnost přístupu než přes pozemek města, město mu věcné břemeno pochopitelně zřídí. Tak by tomu nejspíš bylo i v tomto případě. Má-li však majitel pozemku možnost jiného řešení přístupu, bude město svůj pozemek chránit. A na okraj podotýkám, že přenechat příjezdovou komunikaci bratrovi, bylo čistě rozhodnutí pana Lejtnara.

Při pohledu do územního plánu se zdá, že naplánovaná komunikace neprotíná pozemek pana Lejtnara právě ideálně. Vzhledem k jeho zamýšlenému rozparcelování. V případě dodržení územního plánu by tři dílčí parcely byly příliš malé a dvě zase zbytečně velké. Vše by přitom vyřešilo posunutí zakreslené komunikace zhruba o šestnáct metrů dál. Proč to nejde?

K. Přibyl: Obslužná komunikace pro celou tuto lokalitu, čítající asi deset pozemků určených k budoucí výstavbě, je v územním plánu zanesena tak, aby žádného majitele pozemku pokud možno nepoškodila na úkor ostatních. Jedná se v podstatě o kompromis. Řešení optimální pro všechny někdy prostě neexistuje. Pokud by mělo dojít k posunu komunikace, muselo by dojít ke změně územního plánu. A pak by třeba protestoval zase někdo jiný. Pro úplnost dodávám, že o změně územního plánu může rozhodnout pouze zastupitelstvo města, nikoliv jednotliví úředníci. Návrh na změnu lze podat v zákonem stanovené lhůtě hromadně nebo individuálně, přičemž v případě hromadného podání platí náklady spojené se změnou město, zatímco žadatel individuální hradí tyto náklady sám.

Je-li komunikace naplánována napříč soukromým pozemkem, neměl by být před jejím zanesením do územního plánu kontaktován majitel pozemku? Aby s ním věc mohla být konzultována?

K. Přibyl: Pokud si dobře pamatuji, v souvislosti s územním plánem proběhla nejméně dvě veřejná projednávání v Kulturním domě Střelnice, kde se veřejnost mohla k plánu vyjádřit. Bylo podáno více než dvě stě připomínek či námitek a pan Lejtnar se tehdy mohl k navrhovatelům připojit. Nejsem si vědom, že by tak učinil k obslužné komunikaci.

Žádost o provedení úředních úkonů, souvisejících s přístupovými cestami, podal Martin Lejtnar v roce 2009, a když se dlouho nic nedělo, obrátil se na ombudsmana…

K. Přibyl: Už jsem o tom mluvil. On tenkrát podal žádost o majetkoprávní řešení a úplně na konci této žádosti stálo, že předběžně požaduje i rozdělení pozemku. Jenže takhle to nejde. Pana Lejtnara jsme tedy opakovaně vyzvali, aby podal řádnou žádost o rozdělení, ale on, místo toho, aby na naši výzvu reagoval, oslovil veřejného ochránce práv. A ombudsman rozhodl, že správní řízení zahájeno být má. Což jsme učinili, ale pan Lejtnar, stejně jako během devíti let předchozích, nepředložil všechny požadované doklady a vyhověno mu tudíž být nemohlo.

Aktuální situace je tedy jaká?

K. Přibyl: Následující. Po předložení žádostí, které neměly potřebné náležitosti, byl pan Lejtnar vyzván, aby je doplnil. On tak ale neučinil a proti našim požadavkům se odvolal ke Krajskému úřadu v Českých Budějovicích. A tento nám nadřízený správní orgán koncem září jeho odvolání zamítnul s tím, že žádosti musí být podány tak, aby odpovídaly právním předpisům. Načež pan Lejtnar poslal e-mailem informaci, že dělení pozemku nyní řešit nebude a místo toho požádá o změnu územního plánu města.

- Svatopluk Doseděl -