...další články

Tereza Kostková exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Dnes jste tu s divadelní hrou Frankie & Johnny. Lze říci, že jsou vám hry tohoto typu blízké? Myslím hry o životě a o obyčejných lidech?

T. Kostková: Víte, já mám dojem, že snad každá divadelní hra je o životě a obyčejných lidech. Některé hry jsou jen víc symbolické, historické nebo třeba fantazijní. Frankie & Johnny je hra naprosto civilní a jako taková je mi skutečně velmi blízká. Pravda ovšem je, že žánry ráda střídám. Hru Frankie & Johnny jsem sama objevila a sama jsem i prosadila její realizaci, z čehož vyplývá, že se mi opravdu hodně líbí.

Vaším hereckým partnerem je zde Aleš Háma. Jak se vám s ním hraje?

T. Kostková: Výborně. Spolupracovat jsme spolu chtěli už dávno a při čtení této hry jsem usoudila, že je to role pro Aleše jako šitá. Jeho oslovení jsem tedy iniciovala také já a do současné doby jsem přesvědčena o tom, že to byla dobrá volba.

Žijeme v době televize a internetu, ale zájem o divadlo přitom stále trvá. Čím to podle vás je?

T. Kostková: Zájem o divadlo sice trvá, ale já bych si přála, aby divadelních diváků bylo ještě víc. Rozhodně si však nestěžuju. Obecně je známo, že divadelní diváci představují přibližně tři procenta z celé populace. Bylo to tak vždycky. Důvodem neklesajícího zájmu je podle mě to, že naprostou autenticitu herců a diváků nic nenahradí. Oni sedí a sledují nás, my jim hrajeme. Jsme propojeni. A tohle propojení prostřednictvím televize nefunguje.

Maminka herečka, tatínek herec… Nebyla jste k divadlu de facto odsouzena?

T. Kostková: Kdepak. Mám tři sestry a herečka jsem jenom já. A rodiče mě od herectví spíš odrazovali.

Vystudovala jste střední pedagogickou školu, nikdy jste ale neučila, je to tak?

T. Kostková: Ano, neučila. Samozřejmě kromě povinné praxe v několika mateřských školách.

Měla jste to vůbec někdy v plánu? Myslím učit…

T. Kostková: Neměla. Střední pedagogickou školu jsem si vybrala jako schůdnou alternativu. Navíc jsem tušila, že až budu mít sama dítě, přijde mi tohle vzdělání vhod. Během studia jsem pořád doufala, že si po maturitě budu moci vyzkoušet svoje vysněné herectví.

Absolvovala jste i roční kurz psychologie. Co vás k tomu vedlo?

T. Kostková: Touha po vzdělání. Studium mě vždycky bavilo. Zkoušela jsem se dostat na francouzskou fakultu, zkoušela jsem žurnalistiku a zkusila jsem i vámi zmíněnou psychologii. Tendenci studovat jsem měla vždycky, a čím jsem starší, tím je tato moje touha silnější. Vzdělání považuji za důležitější než hmotné statky.

Jste narozena ve znamení Blížence. A žena Blíženec je dle výkladu kreativní, přátelská, otevřená a veselá, má pestrou paletu zálib a široký okruh přátel. Naplňujete tuto definici?

T. Kostková: Nepochybně ano. Ale myslím si, že ženy těchto vlastností mohou být narozeny i ve znameních jiných.

Věříte na astrologii?

T. Kostková: Astrologie má reálný základ. Jsme součástí přírody a vesmíru a jsme tudíž ovlivňováni energiemi, siločarami i působením mnohdy těžko pochopitelných přírodních sil. Na horoskopy v novinách a časopisech ale moc nedám. Znamení zvěrokruhu totiž nelze v žádném případě paušalizovat, všichni jsme bytosti zcela jedinečné. A to i v rámci svého znamení.

Hrajete divadlo, účinkujete v televizních seriálech… Co film?

T. Kostková: Vloni jsem si zahrála ve filmu Líbáš jako ďábel a další věc je právě v jednání. Záleží zejména na tom, zda se tvůrcům podaří sehnat potřebné peníze. Já ale film a televizi příliš nerozlišuju. Svoji práci mám ráda, a jestli jde její výsledek do kina nebo do televize, to je mi celkem jedno.

Přečetl jsem si o vás, že si přijetí role vždy pečlivě rozmýšlíte. Co je pro vás důležité? Charakter role, žánr, časová náročnost, finanční ohodnocení…?

T. Kostková: Každá práce, tedy i práce herce, by sice měla být adekvátně zaplacena, ale peníze pro mě prvořadé nejsou. Za důležitější považuji spíš ty ostatní aspekty, které jste zmínil. Zásadní je i režisér nebo téma celého projektu, například seriálu.

S divadlem jezdíte po celé republice. Jak neustálé přesuny snášíte?

T. Kostková: Snáším je velmi dobře. Moji předci až k Tylovi byli divadelníci a kočovali všichni, takže to mám asi v genech. Nemám s tím žádný problém.

Studovala jste francouzštinu a ve Francii jste nějaký čas i strávila. Proč vám učarovala právě Francie?

T. Kostková: Od osmi let jsem se učila francouzsky a moje cesty tedy časem vedly logicky právě do Francie, kde jsem neměla obavu, že se nedomluvím. Brzy jsem si tam našla přátele a Francie mi začala přirůstat k srdci. Chtěla jsem zde studovat a dokonce i pracovat.

Když jsme u cizí země… Co říkáte na aktuální případ dvou Češek unesených v Pákistánu?

T. Kostková: Co na to mám říkat? Je to strašné. Já také ráda cestuji, ale předtím, než někam vyjedu, si o příslušné destinaci zjistím maximální množství informací. A od té doby, co jsem maminkou, jsem ještě mnohem obezřetnější. Na druhou stranu je třeba si připustit, že k mládí patří jak zvídavost, tak pocit, že „mně se nemůže nic stát“, na což zřejmě zmíněné dívky bohužel doplatily. Pákistán je zajisté nebezpečná lokalita, ale každého návštěvníka tam určitě neunesou. Moc toho o tomto případu nevím, ale mám pocit, že zde došlo k nešťastné souhře okolností. Holkám každopádně přeju, ať se v pořádku vrátí domů.

V poslední době jste neunikla zájmu bulváru, který provětrával zejména vaše partnerské soužití. Jak takové zásahy do soukromí snášíte?

T. Kostková: Ono se to netýká jen poslední doby, je to spíš takové průběžné. A jak to snáším? Příjemné mi to není, ale zásadně na podobné útoky nereaguji. Ať bulvár napíše cokoli, nikdy to nepotvrzuji ani nevyvracím. Když bulvár nedostane moji reakci, nemá dál z čeho vařit a uměle vyvolaný humbuk utichá. Bulvár používá několik metod. Někdy vykrádá seriózní rozhovory, jindy spekuluje na základě nepřesných informací a nezřídka si nějakou „bombu“ jednoduše vymyslí.

Tomáš Töpfer, váš kolega z branže, na bulváru minulý měsíc vysoudil milion korun. Jak byste to okomentovala?

T. Kostková: Je to moc dobře. Takových verdiktů je však třeba víc. Naše legislativa nefunguje tak, jak by měla, a bohužel proto nemůžeme doufat, že se stane to, co ve Velké Británii, kde kvůli zveřejnění nepravdivé informace celé noviny zkrachovaly. Obsah českých bulvárních tiskovin, zejména pak dvou časopisů, je hotová snůška bludů a lží. Bulvární podání pravdy toleruji, ale pořád to musí být pravda. Bulvár je drbárna. A když napíše, že jsem na večírku vypadala nemožně, budiž, jak říkám, je to drbárna. Ale pokud si bulvár vymyslí a otiskne, že kradu? To už není drbárna, to už je zlo, proti němuž bych měla mít možnost obrany.

Teď jedna kapku bulvární otázka ode mě… Jste velmi půvabná herečka a půvabné herečky dostávají nezřídka nabídky k nafocení více či méně odhalených fotografií. Dovedete si představit, že byste takovou nabídku přijala?

T. Kostková: Nabídku tohoto typu už jsem dostala několikrát a zatím jsem ji vždy zdvořile odmítla. Z Playboye mi volají pravidelně jednou ročně a ptají se mě, jestli jsem si to nerozmyslela, ale má odpověď byla dosud pokaždé záporná. Přitom nic proti Playboyi, akty v něm publikované bývají hezké. Přijatelné by pro mě bylo to, co udělala moje kamarádka Jitka Čvančarová, která nafotila fotky pro Stock. Na těch fotkách neukázala prakticky nic, ale výsledek byl strašně sexy. Umím si představit i nafocení decentního kalendáře, ale odhalené fotky pro Playboy? Pro evidentně pánský časopis, k němuž mám konotace toho všeho, co se u něj může dít? To ne. Co se sexy fotek týče, zastávám názor, že méně je někdy více a mužská představivost, že je dostatečně bujná.

Působíte dojmem, že se neustále usmíváte. Patří to k vaší image nebo taková prostě jste?

T. Kostková: Image… Tohle slovo nemám moc ráda, spojuji si ho totiž s přetvářkou. Nebo s maskou. A já žádnou masku nepoužívám. Usmívám se, protože jsem optimistický člověk, ale i optimisté bývají někdy smutní. Určitě se neusmívám pořád, to bych dostala křeč do obličeje.

- Sváťa Doseděl -