05.04.2021
Jindřichohradecký novogotický kostel svatého Jakuba, který se tyčí na návrší nad Mertovými sady...
09.03.2021
N. Včelnice – Objekt zámku v Nové Včelnici je v podstatě dominantou města, ale bohužel už desítky...
05.04.2021
„V anglickém obchodním domě Harrods jsme připravovali delikatesy pro Donatellu Versace, Karla...
Publikováno: 06.02.2012
Nezvladatelný agresivní šesťák z 5. Základní školy v Jindřichově Hradci (jméno chlapce vzhledem k jeho věku prozradit nemůžeme) zmlátil svoje učitelky. Nehodlal totiž uposlechnout jejich příkazy a situaci vyřešil po svém. Dodejme, že tento žák prošel už třemi zdejšími školami a důvodem jeho školních přesunů bylo prý pokaždé nepřiměřeně agresivní chování. Jedenáctiletého kluka lze bez přehánění označit za časovanou bombu, jejíž explozi může příště odnést nejen kantor, ale i jiné dítě, a my tudíž zřejmě nejsme jediní, kdo se ptají, co takto nebezpečné dítě na základní škole vůbec dělá…
„Stalo se to vloni v listopadu, a hned dvakrát,“ říká dobře informovaný zdroj, který si nepřeje být jmenován. „První případ se týkal učitelky A. M. Kluk při tělocviku odmítal cvičit, a když ho paní učitelka chtěla umravnit, utekl před ní na záchod a tam se zamkl. Po zvonění odtud vyběhnul, ale byl polapen a přitom paní učitelku kopnul kolenem do břicha. Přijela k tomu i policie a napadená učitelka šla na preventivní lékařské vyšetření, které vnitřní zranění naštěstí vyloučilo.“
K druhému incidentu došlo dle slov našeho zdroje asi čtrnáct dní po incidentu prvním. Chlapec prý v afektu rozkopl dveře učebny, rozházel květiny a pak zaútočil – rovněž kopanci – na učitelku A. M.
Pavel Štefl: Takové dítě
do běžné školy nepatří
Zmíněné výtržnosti potvrzuje i ředitel 5. Základní školy v J. Hradci Pavel Štefl: „K těmto událostem v listopadu 2011 skutečně došlo. V obou případech to odnesly zdejší učitelky a pokaždé se jednalo o téhož žáka naší šesté třídy.“
Podle ředitele Štefla jde o chlapce s nezvladatelným chováním, který se často dostává do afektu a přestává se ovládat, což se prý stává i několikrát za den. „Problém je v tom, že tento žák není z domova zvyklý poslouchat a respektovat dospělé, což se přenáší i do školy,“ konstatuje Štefl. „Přijali jsme kvůli němu asistentku, která stojí školu asi 8.000 korun měsíčně, ale i tento krok se míjí účinkem. Chlapec prostě plnění školních povinností odmítá a když je k tomu asistentkou nebo kantorem opakovaně vyzván, začne být agresivní. A jeho agresivita již dvakrát vyvrcholila útokem na vyučující.“
Oba dramatické incidenty popisuje ředitel Štefl takto: „Žák, o němž je řeč, nechtěl poslouchat učitelku při tělesné výchově a schoval se na záchodě. Když nakonec vyšel ze záchodu ven, snažila se ho paní učitelka dovést do ředitelny, ale on cestou začal demolovat zařízení školy a nakonec učitelku fyzicky napadl. Vaše informace, že ji kopl do břicha, není úplně přesná. Kopl ji do žeber a způsobil jí jejich kontuzi. Ve druhém případě zaútočil chlapec ve třídě při vyšetřování incidentu z předešlého dne, během něhož způsobil zranění spolužačce. Rozzuřil se, začal učitelce tykat a sprostě nadávat a svůj výstup zakončil tím, že se rozběhl a nakopl ji. Tento žák navštěvoval už tři základní školy a každou opustil kvůli svému nepřijatelnému chování. Jeho matka nastalé potíže vždy vyřešila změnou školy. Jenomže to nikdy nefungovalo. Jakmile se kluk trochu rozkoukal, začalo to všechno nanovo. V současné době už jednáme se sociálním odborem a policie o věci také ví. Ideální by zřejmě bylo umístit problémového chlapce do speciální školy nebo do diagnostického ústavu, k čemuž ovšem musí dát souhlas rodiče. A to bude v tomto případě asi problém. Záležitost může být samozřejmě řešena i cestou soudní. Osobně si myslím, že takovéto dítě do běžné školy vůbec nepatří. Ostatní děti na jeho úkor totiž trpí a já navíc každou chvíli čekám, že se mi ozvou někteří rodiče s tím, že mají obavu, že jejich děti u nás za těchto okolností nejsou v bezpečí. My každopádně děláme všechno pro to, abychom situaci vyřešili a ostatní žáky ochránili a umožnili jim normální průběh výuky. Že si přejeme, aby už se výše popsané situace neopakovaly a my mohli v klidu pracovat, to snad ani říkat nemusím.“
Josef Brabec: Chlapec
je schopen fyzicky ublížit
„S tímto žákem nemám dobrou zkušenost,“ sdělil nám Josef Brabec, ředitel 1. Základní školy v Jindřichově Hradci, do níž problémový hoch chodil v minulém školním roce. „Jisté je, že chlapec od útlého dětství neměl a zřejmě stále nemá dobré rodinné zázemí a hodně viny za to jaký je, spočívá tudíž na někom jiném. Dokud se nedostal do afektového stavu, dalo se s ním celkem normálně vyjít, jakmile ho ale potrefil ten jeho zkrat, bylo zle. Když někdo udělal něco, co se mu jen trochu nelíbilo, začal být agresivní a často se uchyloval k fyzickému násilí. Mám s ním i velmi nepříjemný osobní zážitek, ale ten bych nerad zveřejňoval. Bylo to ošklivé a řešil jsem to přes policii, která vám toho ale asi taky moc neřekne. Zákon o ochraně nezletilých je nekompromisní. Pokud bych to ale měl nějak shrnout… Chlapec je v afektu agresivní, nemá zábrany a je schopen fyzicky ublížit. Na základě synových problémů požádala jeho matka o přechod na jinou školu a bylo jí vyhověno. Musím každopádně říct, že v době, kdy byl na naší škole, měli jeho spolužáci často strach z napadení a po jeho odchodu že se klima ve třídě úplně změnilo.“
Hana Millerová: Žák
není trestně odpovědný
Slova ředitele Brabce, že policie zřejmě nebude k případu příliš sdílná, potvrdila tisková mluvčí hradeckých policistů Hana Millerová. „Záležitost mohu okomentovat pouze v obecné rovině,“ uvedla s tím, že v listopadu loňského roku byla na hradeckou 5. základní školu skutečně přivolána hlídka policistů z obvodního oddělení. Mělo zde dojít ke konfliktu učitelky se žákem. „Vzhledem k tomu, že tento žák je nezletilý a není proto trestně odpovědný, další informace poskytnou nelze,“ zdůraznila Millerová a na vysvětlenou dodala: „Jde o zákonnou ochranu dítěte. Zákon číslo 218 z roku 2003 o soudnictví ve věcech mládeže hovoří jasně.“
Slovo závěrem:
Malér klepe na dveře
Na hradeckou 5. základní školu chodí tedy hoch, který je pro své okolí potenciální hrozbou. Ví se, že je nebezpečný, ale nikdo s tím nemůže nic dělat a nikdo ani nesmí zveřejnit jeho jméno, psychicky labilní žák je chráněn zákonem a přes to nejede vlak. Kdo však ochrání ostatní lidi před ním? Co se asi musí stát, aby se něco začalo dít? Musí být ztlučeno víc učitelek? Musí být vážně zraněno dítě? Nebo snad deset dětí? Ředitel 5. základní školy naznačil, že k řešení situace by zřejmě bylo možno dojít soudní cestou a z výše uvedených informací vyplývá, že čas k tomuto kroku už se nejspíš naplnil.
- Svatopluk Doseděl -