...další články

Tuzemská Meryl Streep exkluzivně pro ŽURNÁL

 

Role Filumeny Marturano je jako šita vám na míru. Skutečně si ji vychutnáváte, tak jak to na diváka působí?

S. Stašová: Víte, já jsem si tuhle hru vybrala už před spoustou let, kdy jsem na ni ještě neměla potřebný věk. Řekla jsem si tehdy, že až mi bude kolem šedesáti, určitě si ji zahraju. Lidi asi znají zejména italskou filmovou adaptaci – Manželství po italsku – se Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim. Mimochodem, to, že mohu hrát roli, které se zhostila i Sophia Loren, je pro mě samozřejmě velkou ctí.

Jak byste řešila životní situaci hlavní hrdinky této hry? Bojovala byste o partnera a o vztah, do něhož jste investovala kus života, nebo byste hrdě práskla dveřmi a odešla?

S. Stašová: V této hře je proti sobě postavena mateřská láska a láska partnerská, přičemž zvítězí láska mateřská. A u mě by to bylo stejné. Filumena se vždycky nezachovala nejlíp, ale stejně jí musíte fandit. Je to sice ženská z veřejného domu, ovšem děti, které má s těmi různými mužskými, si vzít nenechala a postarala se o ně. Je to moc zajímavý, ale i humorný příběh.

Neodráží se nálada ve společnosti v poptávce diváků po určitých divadelních žánrech?

S. Stašová: Nepochybně ano. Depresivních věcí je kolem nás až příliš a lidi se proto v divadle chtějí raději smát. Mně se na tragédii poslední dobou taky moc nechce. Vždyť když si večer pustím televizní zprávy, dostane se mi tragédie vrchovatě.

Proč dnes média přináší vesměs jen negativní zprávy?

S. Stašová: Protože je po takových zprávách poptávka. Lidi asi chtějí vidět jak je na tom někdo hůř než oni. Proto negativní zprávy rádi čtou a rádi je sledují v televizi. A dokud tomu tak bude, obsahová struktura zpráv se nezmění.

Zajímáte se o současné politické dění?

S. Stašová: Ne. Rámcově sice vím, co se děje, ale informace pochytávám spíš za pochodu. Politika nikdy nepřestavovala zásadnější náplň mého života a nepochybně tomu tak nebude ani v budoucnu.

Nedávno jsem četl odborný článek, jehož autor tvrdí, že korupce už se stala součástí našeho životního stylu. Souhlasila byste s tímto názorem?

S. Stašová: Asi ne. Korupce tu samozřejmě bují víc, než je zdrávo, ale že by se stala součástí našeho životního stylu, to si nemyslím. Jsem starší generace, zažila jsem i hlubokou totalitu a dobře si vzpomínám, že například obálky do kapes doktorů se strkaly i tenkrát. Jisté je, že korupce by měla být vymýcena především z politiky. Vždyť politické špičky by nám měly jít příkladem!

V tomto směru už se ale něco dít začíná…

S. Stašová: Díkybohu! Kdyby se něco dít nezačalo, šla by naše společnost do žumpy.

Zpět ke kumštu… Přečetl jsem si o vás, že preferujete účinkování v komediích. Šla byste i do nějaké blázniviny typu komedií Zdeňka Trošky?

S. Stašová: Se Zdeňkem Troškou jsem v roce 1979 točila jeho úplně první film Jak rodí chlap. Bylo to hned po jeho studiu na škole a byl to moc hezký povídkový film. Ale úplně čistou crazy-komedii bych asi neuměla, nějak se v čisté crazy necítím svá. Já potřebuju něco bližšího životu a to je tragi-komedie. Tu však Zdeněk umí taky, to vím. Třeba spolu ještě něco natočíme.

Prý se na sebe ve filmech nerada díváte. Je to pravda?

S. Stašová: Je. Ale to není nic výjimečného, má to tak většina herců. Na svoje chyby se nikdo nedívá rád a při hraní se chyby dělají. Herec si nezřídka říká: Tak tohle jsem měl zahrát líp nebo úplně jinak. Taková sebereflexe je na druhou stranu velmi prospěšná.

Poněkud hořká komedie Láska je láska pojednává o problematice homosexuálů. Vaše postava tam homosexualitu de facto odsuzuje. Jak jste na tom ve skutečnosti? Myslím tím váš postoj k homosexuálům…

S. Stašová: Mám dojem, že homosexuálů mám kolem sebe víc než heterosexuálů a můj vztah k nim je veskrze pozitivní. Nedělím lidi do skupin podle toho koho mají v posteli. Pro mě je důležité jestli je člověk inteligentní, zábavný a jestli s ním chci trávit čas.

Co tedy říkáte na výrok ex-prezidenta Klause, že homosexualita je sexuální deviace?

S. Stašová: Tohle že řekl? Pan Klaus, jo? Tomu se mi nechce věřit. Spíš bych řekla, že je to výrok vytržený z kontextu. K panu Klausovi jsem měla a mám přirozený respekt a všechno to kopání do něj vůbec neuznávám.

A jak jste na tom s prezidentem novým?

S. Stašová: Toho respektuju taky. Prezidentská volba byla poněkud emotivní, ale my už jsme takový národ. Ve vypjatých momentech se vzedmeme, ale pak to zase všechno necháme plavat a staráme se o svý.

Říká se vám česká Meryl Streep…

S. Stašová: To je hezký.

Lichotí vám to?

S. Stašová: Jak by ne? Samozřejmě, že mi to lichotí. Meryl Sreep! Taková herečka! To je ženská, od které se dá učit. A pokud mě k ní někdo přirovnává, je to pro mě veliká čest.

Vaši hvězdnou filmovou kariéru odstartovaly Pelíšky, pak přišly například filmy Román pro ženy nebo Muži v naději… Která role vám seděla nejvíc?

S. Stašová: Mě seděly všechny. Každá je trochu jiná a to je dobře. Lidi si mě alespoň nezařadili do jedné charakterové škatulky. Což zřejmě máme s Meryl Streep opravdu společné.

Muže v naději jsem viděl poprvé na DVD. A když vás zabilo auto, chtěl jsem ten film vypnout. Nesetkala jste se s podobnými ohlasy?

S. Stašová: Setkala. Už v kině, během premiéry, jsem v tu chvíli uslyšela sborové úúúáááh! Deset minut se ti lidi nemohli vzpamatovat. Jestli to byl dobrý nápad, myslím ten můj tragický skon, to neumím posoudit, ale určitě to byl dobrý šok. Mohli mě tam každopádně nechat hrát trochu dýl (smích).

Vaším hereckým partnerem zde byl Bolek Polívka, který má poslední dobou velké finanční potíže. Jeho farma byla dokonce poslána do konkurzu. Myslíte si, že je za tím vším bohémský život pana Polívky nebo že jde spíš o souhru nešťastných okolností?

S. Stašová: To je ta dnešní doba. Lidi mají stále potřebu vyjadřovat se k věcem, do kterých jim vůbec nic není. Já tu potřebu ale nemám a nad finanční situací Bolka Polívky jsem ani nepřemýšlela. On se nezajímá o moje finance, já se nezajímám o finance jeho. Bulvár tu záležitost důkladně propral, ale já si říkám: Co je komu do toho? Vlastně ani nechápu, proč o Bolkových soukromých potížích vím. Proč se o tom píše? Proč pan bulvární redaktor nenapíše něco o problémech svých? Nepochybuji, že jich má dost.

Co vůbec vy a bulvár?

S. Stašová: Bulvár využívám k dobrým skutkům. Bulvární novináře zveme třeba na Akci cihla, na Světlušku, na Avon pochod proti rakovině prsu nebo na má benefiční představení, která hraju pro tělesně postižené. A věřte, že i bulvární novináři dokáží napsat věci pozitivní. Jde jen o styl, jakým se s nimi bavíte, a o to, kam je zvete. I v bulváru pracují lidé jako vy a já, lidé, co mají svědomí a taky se za svou prací chtějí jednou ohlédnout. Víte, on ten bulvární tisk existuje v celém světě, jen není tak v popředí jako u nás.

Jednou jste řekla, že jste měla tři životní lásky. Dá se říct, že máte nač vzpomínat?

S. Stašová: No jéje! Já zatím měla tak nádhernej život! Mám dva krásné syny, měla jsem tři nádherný mužský… Ano, budu mít nač vzpomínat.

Jaký chlap je podle vás ideální? Asi ne typ Pažouta z Románu pro ženy…

S. Stašová: Ideální chlap neexistuje. Stejně jako ideální ženská. Když to ale dvěma vyjde a v osmdesáti se drží za ruce stejně jako ve dvaceti, mají asi oba k ideálnosti hodně blízko. A takovým lidem tleskám.

Na závěr jedna filosofická… Co podle vás v životě stojí za to? Doopravdy.

S. Stašová: Práce. Jakákoli poctivá. Bez práce totiž nejenže nejsou koláče, bez práce není člověk celý. Když má někdo tolik peněz, že nemusí pracovat a také nepracuje, pak shnije. A co ještě stojí v životě za to? Nepochybně tři věci: láska, rodina a děti. Kdo tohle má, může směle říct, že je šťastný.

- Sváťa Doseděl -