Tvrdá rvačka před hradeckým kulturákem

Martinovi je osmnáct let, studuje střední školu a má rád společnost vrstevníků. Proto se také ve druhé polovině letošního června (přesný datum na přání jeho matky nezveřejňujeme) s partou kamarádů vypravil na diskotéku do hradeckého Kulturního centra Jitka. Akce uvnitř podniku probíhala poklidně, ale v nočních hodinách před budovou centra se situace bohužel zásadně změnila.

Tvrdý střet před kulturákem        

„Na prostranství před kulturním centrem narazil Martin na partu mladíků, kteří asi měli dojem, že mají s Martinem a jeho kamarády nevyřízené účty, a na Martina se vrhli,“ líčí paní Dana počátek násilného incidentu a pokračuje: „Když Martinovi přispěchali na pomoc kamarádi, vypukla pořádná rvačka. Martin přitom ty kluky zná a není si vědom toho, že by u nich měl nějaký vroubek hodný potrestání. Pro úplnost dodávám, že o tom, že by agresoři použili zbraně typu teleskopického obušku, syn nic neříkal.“

Jeden z Martinových kamarádů během bitky zavolal státní policii, jenže ve chvíli, kdy policisté dorazili (byť to bylo rychle), většina útočníků už z místa utekla. Zbylé výtečníky muži zákona ztotožnili, a jejich identitu tudíž policie zná.

Martin byl zraněn nejvíc, avšak nabídku policistů, že mu zavolají záchranku, odmítl s tím, že k lékaři půjde druhý den. Tak i učinil a z následně vyhotovené lékařské zprávy vyplývá toto: naražený nos, pohmožděné břicho a žebra a naštípnuté zápěstí. Podezření na vnitřní krvácení rentgen naštěstí nepotvrdil. Lékařskou zprávu policie k dispozici má.

Z klidného města město neklidné

„Policisté se případem stále zabývají, ale o stavu vyšetřování informace nemáme,“ konstatuje paní Dana. „Byla jsem i za starostou Kozárem a on mi slíbil, že bezpečnostní situaci prověří. Bavila jsem se s ním i o Slavíkově lesíku mezi rybníkem Vajgar a čtvrtou základní školou. Tam se člověk bojí jít i za bílého dne, natož večer. Ani jsem nevěděla, že tenhle lesík je v soukromém vlastnictví. Proč město majitele nekontaktuje a nepřinutí jej, aby s tím něco dělal? V Hradci žiju celý život, ale to, co se tu děje v poslední době, jsem zde dřív nevídala. Z poklidného města se stává město značně neklidné. I když to někdo popírá, dětské gangy jsou realitou. Kamer městské policie by jistě mohlo být víc, ale jejich význam bych nepřeceňovala. Navíc, jak v minulém Žurnálu uvedl vrchní strážník Müller, všude kamery být nemůžou. Myslím si však, že když se konají větší akce, třeba i v KC Jitka, měly by na místo konání dohlížet posílené policejní hlídky nebo hlídky strážníků. Pamatuji, že dřív tomu tak bývalo. A byl klid.“

Gang bezprizorních dětí ulice?

S názorem matky napadených bratrů, otištěným v letním dvojčísle, se paní Dana ztotožňuje. Říká: „Lidi se nesmí bát na všechny případy násilí upozorňovat. Policii, strážníky, sociálku, město… A třeba je i medializovat. Rodiče by měli vědět, co jejich děti ve volném čase dělají. Jak je možné, že je na noční diskotéce třináctiletý kluk? Po přečtení článku v letním Žurnálu jsem dospěla k názoru, že v Martinově případě by mohlo jít o stejný gang odhadem patnácti až dvacetiletých mladíků. Doma jsme si tím de facto jisti. Slyšela jsem, že se jedná o partu, jejíž opuštění je problematické, až skoro nemožné. Kdo do toho gangu s vlastními zákony jednou vstoupí, ven z něj se dostává jen velmi obtížně. Třeba zveřejnění těchto informací bude někomu k něčemu dobré.“

Tématu se na stránkách tohoto vydání věnujeme i v rámci rozhovoru s hradeckým starostou Michalem Kozárem. Po ukončení vyšetřování požádáme o vyjádření k věci i tiskovou mluvčí hradeckých policistů.

- Svatopluk Doseděl -