...další články

Valérie Zawadská exkluzivně pro Žurnál

Jste několikanásobná vítězka ankety TýTý v kategorii dabing. Co říkáte na názor, že kvalita českého dabingu, do revoluce naprosto špičková, po roce 1989 poněkud upadla?

V. Zawadská: Sám jste použil slovo poněkud… Já si nemyslím, že úroveň českého dabingu poklesla nějak zásadně. Samozřejmě nemluvím o tzv. rychlo-dabingu, který se používal zejména po roce 1989 při dabování filmů na videokazetách. I dabing standardní byl však v docela nové situaci. Do dabingové kabiny se dostávali lidé, kteří se dabování učili za pochodu, ale nebylo zbytí, příval zahraničních filmů byl obrovský.

Vy a někteří vaši kolegové jste ve sporu s dabingovými studii a v současné době proto prakticky nedabujete. O co vlastně jde?

V. Zawadská: Doporučuji zhlédnout internetové stránky „Chraň svou profesi“. Tam se každý dozví podrobnosti. Jde samozřejmě o peníze. V soukromých televizích a studiích nás začali ohodnocovat hodinově, a my se tomu vzepřeli. Před pětadvaceti lety byla totiž naše práce ohodnocována stokrát lépe, než dnes. Opakuji: stokrát! Bezmála dvě stovky vynikajících dabérů proto před více než třemi roky začaly proti tomuto faktu protestovat. Debaty s majiteli nahrávacích studií a soukromých televizí nebraly konce a z našeho problému se stal příslovečný horký brambor. Rebelující dabéři se navíc dostali na černou listinu. Já jsem dabovala – doufám, že kvalitně – přes třicet let a teď mám rok a půl utrum. Několikrát mě angažovala jen Česká televize, která má dohodu s hereckou asociací, v níž většina dabérů samozřejmě je. Těším se, až jednou všem mým kolegům dojde, že se musíme sdružit, aby si s námi nikdo – s prominutím – nevytíral zadek.

Dlouhodobě se věnujete recitaci. Poezii tedy nepochybně i ráda čtete…

V. Zawadská: Velice ráda. Tuzemskou i překladovou. Ve svých recitačních pořadech však upřednostňuji básníky české. Například Jana Skácela nebo Oldřicha Mikuláška, jejichž tvorbu miluju od dětství. Mému srdci blízká je i poezie ruská a taky bohužel velice opomíjené melodrama, tedy poezie spojená s hudbou.

Televize je plná seriálů. Vy sama jste hrála v řadě z nich. Proč podle vás u diváků boduje právě tahle televizní zábava?

V. Zawadská: Těžko říct. Současný divák se možná chce dívat na něco, u čeho si odpočine a potěší se, u čeho nemusí moc přemýšlet, a když mu toho uniknou čtyři díly, nic se nestane. Ráda bych ovšem zmínila odlišnost nekonečných seriálů na soukromých televizích od seriálů vysílaných televizí veřejnoprávní. Hlouběji bych se ale do téhle problematiky nerada pouštěla.

Na co se v televizi ráda podíváte vy?

V. Zawadská: Když už se mi podaří urvat si volný víkend a odjet na chalupu, pustím si nejdřív večerní zprávy, u nich začnu chystat brambory na bramborák, a pak mě pobaví třeba nějaká pěkná detektivka, zvlášť pokud je vybavena kvalitním dabingem.

Máte polské a maďarské předky. Je to tak?

V. Zawadská: Především slovenské. Takto presně vam to poviem… Po mamičke slovenko-maďarko-cigánka, po otěckovi slovenko-polko-ukrajinka. Národnost mám slovenskou, státní příslušnost českou. Když se v roce 1993 naše republika rozdělila, byli jsme úředně vyzváni, abychom se přihlásili k té či oné národnosti. Já se rozhodla, že když mám rodiče Slováky, mám národnost slovenskou. Moje sestra, která žije na severní Moravě, uvažovala jinak. Narodila se v Olomouci a národnost si proto zvolila českou. Je to trochu komické.

Před deseti lety jste si pořídili vámi již zmíněnou chalupu v jižních Čechách. Při jejím výběru údajně rozhodlo šlápnutí do psího exkrementu. Je na tom něco pravdy?

V. Zawadská: Je to svatá pravda. Jednalo se tuším o osmý vytipovaný objekt. Majitelé té chalupy nás všude provedli, všechno nám ukázali a my se s nimi domluvili, že jim do týdne dáme vědět, jak jsme se rozhodli. Kladné rozhodnutí však padlo mnohem dříve, vlastně hned poté, co jsme od onoho statku odjeli. V autě se totiž rozhostil neskutečný smrad, a když jsme si prohlédli podrážky, zjistili jsme, že se mému partnerovi podařilo vyšlápnout psí lejno. A jak jsme tak zaneřáděnou botu čistili, řekla jsem si, že to budu považovat za pozitivní znamení.

Se svým partnerem Romanem Křížem žijete tzv. na hromádce. Co máte proti svatbě?

V. Zawadská: A co je vám do toho? (smích)

Děti jste měli poměrně pozdě, a když jste si je pořídili, nastoupil mateřskou dovolenou otec, říkám to správně?

V. Zawadská: Říkáte. A úředníci s tím měli velký problém. Asi sedm měsíců mu nechtěli vyplatit ani korunu.

Co vás k tomu rozhodnutí přivedlo?

V. Zawadská: Moje práce. Jedenáctý den po prvním porodu jsem musela naskočit do dabingu amerického seriálu Dynastie. Syna mi na kojení vozili do studia. V případě syna druhého se situace opakovala. Tentokrát se jednalo o neodkladné nadabování seriálu Ženatý se závazky.

Váš partner i synové jsou muzikanti, věnují se stejnému žánru?

V. Zawadská: No jistě! Jsou to rockeři. Všichni tři. Starší syn končí studium klasické kytary na státní konzervatoři a zároveň je ve druhém ročníku Ježkárny, kde se věnuje kytaře elektrické. Syn mladší je na gymnáziu s rozšířenou hudební výchovou a zakládá jednu kapelu za druhou.

Pokud vím, pan Kříž vám nasliboval složení nějakých šansonů.

V. Zawadská: Nasliboval, to ano, ale zatím mi ještě žádný nenapsal.

Zpíváte ráda?

V. Zawadská: Strašně ráda, ale když chci já, ne když mě k tomu někdo nutí. Někdy nicméně zpívat musím, zpěv je součástí mé profese.

Jste bezesporu pracovně vytížená žena a přitom se asi do určité míry musíte starat o tři chlapy – o partnera a syny. Jak to zvládáte?

V. Zawadská: Víte co? Poslední dobou se ti tři chlapi spíš starají o mě. Jediné, co jsem jim zakázala je žehlení. Možná se budete divit, ale žehlení mě baví. Třeba jsem trochu zvláštní, ale je to tak. Luxování, utírání prachu, mytí oken, koupelny, toalety… To všechno klukům ráda přenechám. Žehlička je ale moje.

Dnes máme svatého Martina a začíná se ochutnávat první letošní víno. Jaký je váš vztah k vínu?

V. Zawadská: Kladný.

A jaké preferujete? Červené nebo bílé?

V. Zawadská: V létě mi chutná dobře vychlazené bílé, pak pomaličku přecházím na mé oblíbené růžové a v zimě považuji za ideální víno červené. Každý to však může mít trochu jinak. Víno je každopádně slunce a lékaři dvě až čtyři deci denně doporučují.

Nedávno jste stala kmotrou jednoho malého jihomoravského vinařství. Můžete k tomu něco říct?

V. Zawadská: Jedná se o vinařství v Brodu nad Dyjí a já doufám, že bude vzkvétat. Letos tam plánujeme uspořádat asi čtyři podvečery spojené jak s příjemným povídáním, tak s neméně příjemnou ochutnávkou. Už teď se moc těším.

- Sváťa Doseděl -