...další články

Veronika Jeníková exkluzivně pro Žurnál

 

Máme tu rok 2014. Co vás v něm čeká?

V. Jeníková: Především spousta práce. V několika divadlech mám nazkoušenu řadu divadelních představení, s nimiž budu jezdit po republice. To bude z profesního hlediska asi nejdůležitější. Pokud by se objevila nějaká zajímavá televizní či filmová role, byla bych pochopitelně také ráda. Z pohledu osobního mě čekají zejména kulaté narozeniny. Což mě děsí.

Na světě je pokračování filmu Bony a klid. Co byste k tomuto filmu řekla?

V. Jeníková: Jeho natáčení skončilo začátkem loňského listopadu a myslím si, že diváci se mají nač těšit. Herecké obsazení je velmi podobné obsazení filmu prvního, ale přibyly samozřejmě i posily z řad herecké generace mladé.

Lze podle vás očekávat, že se z dvojky stane stejný hit jako z jedničky?

V. Jeníková: Tohle se dá velmi těžko odhadnout. Tvůrci nikdy nemohou dopředu vědět, jak se do vkusu diváků a do nálady ve společnosti trefí. Já ale doufám, že to dopadne dobře. Scénář, který napsal režisér jedničky Vítek Olmer, je každopádně velmi hezký.

Četl jsem, že roli v jedničce berete tak trochu jako kouli na noze. Že jste s ní spojena až příliš. Je to pravda?

V. Jeníková: Výraznou roli si s sebou herec nese celý život. Například Alena Vránová kdysi řekla, že bude navěky národní princeznou (Pyšná princezna, pozn. red.). A já zase budu napořád Evička-tričko. Jako kouli na noze tu roli ale určitě nevnímám. Byla to výrazná role a výrazných rolí není nikdy dost.

I proto jste kývla na nabídku role v pokračování?

V. Jeníková: Kývla jsem na ni především proto, že do projektu šel již zmíněný Vítek Olmer. Vlastně nebylo o čem diskutovat ani nad čím váhat. Nabídka další práce s Honzou Potměšilem, s Pepou Nedorostem či s Romanem Skamene se neodmítá.

Jak se tvůrci pokračování vypořádali s názvem? Mladí dnes asi nemají tušení, co bony vůbec byly…

V. Jeníková: Ten film je pro všechny věkové generace, tedy i pro lidi, kteří kdysi chodili na jedničku. Nehledě na to, že do pokračování jsou zakomponovány prostřihy z filmu původního, a tyto mladým divákům také ledacos vysvětlí a objasní. Navíc se domnívám, že současní mladí lidé nejsou pitomí a o to, co zde bylo dřív, se zajímají. Co to byly bony asi vědět budou.

Nabídli vám někdy roli, kterou jste odmítla?

V. Jeníková: Ano, ale nerada bych byla konkrétní. Bylo to nepříjemné.

Hrála jste v Ordinaci v růžové zahradě, v Cestách domů… Jak vás natáčení televizních seriálů baví? Mnozí vaši kolegové tvrdí, že je tato práce poněkud vyčerpávající…

V. Jeníková: Baví mě to moc, ale vyčerpávající to někdy opravdu je. Zejména pokud má člověk v seriálu stěžejní roli. Znamená to pro něj totiž mnoho natáčecích dní. Já to však takhle napjaté většinou neměla. Někdy jsem točila v jednom kuse, ale pak jsem zase na plac třeba dva týdny nemusela. Nejhorší bylo, když jsem se například v jednu hodinu v noci vrátila z divadelního zájezdu a v pět ráno už jsem musela vstávat a spěchat na natáčení. To mi dávalo zabrat.

Kde se cítíte lépe? Před kamerou nebo v divadle?

V. Jeníková: Tohle je poměrně častá otázka, ale odpovědět na ni není jednoduché. Každá ta herecká disciplína je totiž úplně jiná. Pro mě je mnohem důležitější, jací jsou kolem mě v danou chvíli lidé.

Ještě k seriálům. Váš návrat do Ordinace v růžové zahradě nebo do Cest domů se nerýsuje?

V. Jeníková: Nikdy neříkejte nikdy. Asi tak.

Televize je dnes plná pořadů o vaření. Na vás se zatím žádná produkce neobrátila?

V. Jeníková: Ale ano. S kolegy ze seriálu Cesty domů jsem asi před třemi roky absolvovala natáčení pořadu VIP prostřeno. A bylo to děsné. Přestože čtvrt století poctivě vařím. Tenhle ze zahraničí převzatý formát je šílenej. Dva natáčecí štáby v bytě, furt dokola se omílá to samé a kvůli hodinovému pořadu se natočí sedmdesát hodin materiálu. Pokud ale vím, jsou lidi, kteří si tento tým pozvou klidně i do garsonky.

Šla byste do toho znovu?

V. Jeníková: Pokud bych se tomu mohla vyhnout, určitě bych se tomu vyhnula.

A jak jste na tom doma? Vaříte ráda nebo vaření berete spíš jako ženskou povinnost?

V. Jeníková: Vaření můj koníček sice není, ale řekla bych, že vařím denně. Je to opravdu tak trochu osud ženy. A jíst se musí.

Jste jistě vytížená žena, ale tuzemská politika vás zřejmě úplně nemíjí. Co na ni říkáte?

V. Jeníková: Politika mě skutečně nemíjí. Možná se budete divit, ale zajímám se o ni celkem dost. Jenže na to, abych ji poctivě okomentovala, na to by bylo třeba mnohem více času, než máme my teď. To, co se na naší politické scéně děje, každopádně žádná velká sláva není. A k mé politické orientaci mohu říct jen tolik, že jsem dlouholetou sympatizantkou paní Miroslavy Němcové (ODS).

Tedy pryč od politiky… Máte časově náročnou práci. Jak se udržujete ve formě?

V. Jeníková: Času opravdu moc nemám, ale přesto se snažím jakžtakž o sebe pečovat. Chodím například čtyřikrát týdně cvičit do fitka. A když si chci zarelaxovat doma, sáhnu po sudoku. Je to odpočinek, při němž si člověk zároveň tříbí mozek.

Popularita jde často ruku v ruce s bulvárem, který je nezřídka dost nemilosrdný. Co vy a bulvár?

V. Jeníková: S bulvárem mám nepříjemné zkušenosti, ale že bych s ním měla vyloženě nějaký ostrý konflikt, to snad ani ne. Bulvár patří k naší práci i k dnešní době. Bohužel u nás má bulvár hodně volnou ruku, což je zřejmě dáno i tím, že je tu velmi špatná vymahatelnost práva jeho obětí. Důležité je netrápit se jím a nerozčilovat se kvůli němu. Vždyť nic není tak staré jako včerejší noviny, že?

Váš manžel je také herec. Co děti? Půjdou ve šlépějích rodičů?

V. Jeníková: Nepůjdou. Syn i dcera studují a herectví si nezvolili. Naštěstí. (smích)

Slyšel jsem názor, že jste sice krásná, ale přitom působíte smutně. Jste opravdu melancholik?

V. Jeníková: Nejsem. Každý máme nějaký kukuč a ten můj může možná na někoho působit smutně. Skutečnost taková ale není. Ne, smutná nejsem.

Kam vyrazíte na zimní dovolenou? Do tepla nebo spíš na hory?

V. Jeníková: Kdepak, žádný Karibik ani nic podobného. První týden v lednu vyrážíme s kamarády pravidelně do Jizerských hor a letos tomu nebude jinak. Už se moc těším.

- Sváťa Doseděl -