...další články

Vladimír Kratina exkluzivně pro Žurnál

Dnes jste tu se společností Pantheon, která produkuje inscenace s celou řadou známých herců. Znamená to, že jste tzv. na volné noze?

V. Kratina: De jure ano, ale de facto jsem stále v Činoherním klubu. To je moje domovská scéna.

Divadlo v rámci vašich hereckých aktivit vždy vedlo?

V. Kratina: Ano. Divadlo představuje v herectví základ. V divadle se herec naučí věci, které pak může použít i v jiných formách své činnosti. Při natáčení filmů, seriálů… Divadlo je zkrátka škola a dílna.

Po gymnáziu jste šel na pražskou DAMU. Co vás přivedlo k rozhodnutí jít studovat herectví?

V. Kratina: Ona to byla tak trochu náhoda. Žili jsme tenkrát v Ostravě a moje první láska odešla studovat do Prahy. A protože láska na dálku je dost komplikovaná, pokukoval jsem po Praze taky. A jednou se mi dostala do ruky taková brožura se seznamem vysokých škol, z níž jsem se dozvěděl, že ke studiu na DAMU není při výrazném talentu třeba maturity. Což mě zaujalo. Maturitu jsem sice měl, leč takovou, jak se říká, za patnáct, a studovat na inženýra nebo právníka jsem ani nechtěl. Spousta mých kolegů chodila v dětství do různých divadelně zaměřených zájmových kroužků, ale já nic takového nedělal a herecké ambice jsem ani neměl. Přesto jsem to na DAMU zkusil a – světe div se – uspěl. Říkám, že jsem herec tak trochu z ulice.

Kdo ze známých kolegů byli vaši spolužáci?

V. Kratina: Třeba Táňa Medvecká nebo Honza Hartl.

Jste s nimi stále v kontaktu?

V. Kratina: Popravdě se moc nevídáme, ale když se někde potkáme, vždycky si máme co říct. S Táňou jsem navíc občas i něco točil.

Během studia na DAMU, tedy v době hluboké normalizace, jste měl politické opletačky se zákonem. Co jste komunistům provedl?

V. Kratina: Vlastně nic. Se spolužákem Ivanem Pokorným jsme seděli v Makarské vinárně na Malé Straně, klábosili a poměrně dost popíjeli červené víno. Bylo zrovna období květnových oslav a všude byla tudíž příslušná výzdoba. A když jsme vinárnu opustili a zamířili přes Karlův most do Karlovy ulice, padla mi do oka na zem spadlá a deštěm zmáčená rudá vlajka. Veden náhlým nápadem jsem ji zvedl, sroloval a hodlal si ji odnést na kolej, to bylo celé. Bohužel mě při tom načapali příslušníci veřejné bezpečnosti a sbalili mě. Žádného hanobení státního symbolu jsem se sice nedopustil, ale přesto jsem putoval do ruzyňské věznice. Tenkrát se za takové věci fasovalo osmnáct měsíců natvrdo. Výtržnictví, paragraf 202. Já však za mřížemi nakonec strávil jen asi měsíc a půl. Naštěstí.

Co se stalo?

V. Kratina: Měl jsem kliku. Moje temperamentní advokátka, která mi byla přidělena ex offo, se spojila s mým profesorem Otou Sklenčkou a společnými silami mě dostali z vazby ven. To byl první krok. Následně se moji zachránci obrátili na právní oddělení kanceláře prezidenta republiky Ludvíka Svobody a vyjednali pro mě zastavení trestního stíhání cestou prezidentské milosti.

Po listopadu 1989 jste si udělal hereckou pauzu a začal podnikat. Proč? Šlo o peníze? Nebo jste jen potřeboval změnu?

V. Kratina: Asi za tím byly oba tyto důvody. Prostě se mi zdálo, že v nové době by se dalo zkusit i něco jiného. Pár let jsem se tedy věnoval podnikání, ale posléze jsem se k herectví vrátil.

Byl ten návrat obtížný, nebo to šlo tak nějak samo?

V. Kratina: Obtížný nebyl. Dokonce hned za první roli, kterou jsem tehdy v Činoherním klubu hrál, jsem byl nominován na Cenu Thálie. Šlo to prostě dobře.

Máte přezdívku Drtikol. Byla tahle role v Prázdninách pro psa natolik zásadní, že vám podle ní říkají?

V. Kratina: Asi ano. To se někdy přihodí. Člověk toho natočí mraky a něco tak nějak vyční a v paměti lidí uvízne. Což je evidentně případ mého Drtikola. A že mě tak lidi oslovují, mi samozřejmě vůbec nevadí.

Objevil jste se i v řadě úspěšných seriálů, kterých naše televize vysílají opravdu hodně. V čem podle vás vytrvalá obliba seriálů spočívá?

V. Kratina: To máte jednoduché. Lidi mají rádi, když se v ději jaksi sami spatřují. Když je ten příběh ze života, který znají. To ale platí i pro film a divadlo. A protože seriály tohle kritérium splňují, lidem se líbí. Nehledě na to, že tenhle formát je celosvětově prověřen. Seriály se točí a vysílají snad úplně všude.

Hrál jste i v minisérii Metanol. Byl pro vás tenhle kousek něčím výjimečný? Téma to bylo silné…

V. Kratina: Silné a navíc čerstvé. Výjimečná byla tato věc především tím, že byla natočena na základě skutečných událostí, jež máme všichni v živé paměti. Minisérie Metanol ukázala, že existují lidi, kterým peníze opravdu nesmrdí a pro jejich získání udělají naprosto cokoli. Třeba i vyrobí a prodají kořalku, po které její konzumenti oslepnou nebo dokonce zemřou.

S paní Steinmasslovou jste vloni tvořili důležitou dvojici v seriálu Ulice, který má k dnešnímu dni neuvěřitelných 3.624 dílů. Jak byste tohle číslo okomentoval?

V. Kratina: Je neuvěřitelné a svědčí o tom, že sledovanost tohoto seriálu je velká. Kdyby tomu tak nebylo, tvůrci by tolik dílů určitě netočili. Do noty jim přitom hraje i skutečnost, že Ulice je vysílána hodinu před večerními zprávami, což je čas naprosto ideální. A je tu ještě jedna věc. Předpokládalo se, že tento seriál budou sledovat převážně ženy, a jeho děj proto od počátku ženy i píší. A jak vidno, funguje to.

Vaše vizáž vás předurčila k rolím drsných a statných chlapů. Šly po vás ženské?

V. Kratina: No… Občas možná. Já to nikdy nijak zvlášť nevnímal. Když o sobě někde čtu, že jsem býval sex-symbol, říkám si: Že jsem to, sakra, tenkrát nevěděl! (smích)

Věřil byste tomu, že se jedna moje kamarádka vdala údajně i proto, že ten její chlap vám byl podobný?

V. Kratina: A víte, že věřil? Já už totiž na podobnou informaci v minulosti narazil.

Ve studentské bigbítové kapele jste hrál na bicí a na baskytaru. Svého času jste se ale přeorientoval na country. Je pravda, že se tomuto žánru dodnes aktivně věnujete?

V. Kratina: Ne, to pravda není. Country byla jen taková krátká odbočka. Má ji na svědomí country zpěvačka Milena Soukupová, která mě kdysi oslovila s tím, abych s ní pár písniček natočil.

Máte chatu na Sázavě, v klasické trampské lokalitě, co vám pobyt tam dává? Dobíjíte si tam baterky?

V. Kratina: No jasně! Chata v krásné přírodě, to je paráda. Bydlíme v centru Prahy a tenhle únik občas potřebuju.

Coby nestraník jste vloni kandidoval za ODS do Senátu. Co vás k tomu přivedlo?

V. Kratina: O politiku se zajímám celé roky. Baví mě a někdy mě dokonce i pobaví. A když mě na Praze 2, kde žiju, oslovila tamní ODS a kandidaturu do Senátu mi nabídla, po zralé úvaze jsem kývnul. Jako Češi si žijeme dobře, co si budeme povídat, ale řada věcí člověka štve a v hospodě je nevyřeší.

Co říkáte na názor, že Senát je coby zbytečná instituce hoden zrušení?

V. Kratina: Můj názor je přesně opačný. Senát zbytečný rozhodně není. Stačí se podívat, jak probíhá třeba tvorba zákonů. Poslanecká sněmovna posílá zákony do Senátu, senátoři některé z nich bez problémů schválí, jiné zase rozporují a značná část těch rozporovaných je sněmovnou následně přepracována do podoby schválitelné a hlavně funkční. Funkce Senátu je významná a nezastupitelná. Senát zajišťuje i politickou vyváženost. Teď má ve sněmovně většinu koalice, zatímco v Senátu má většinu opozice a to je v demokracii nesmírně důležité.

Senátoři nyní hodlají žalovat prezidenta Zemana kvůli jeho porušení Ústavy. Jak se k tomu stavíte vy?

V. Kratina: Nejsem si jist, zda se ve všech případech jedná vyloženě o porušení Ústavy, ale pravda je, že náš pan prezident se díky svým výrokům a činům minimálně na hraně ústavního pořádku ocitá často. Jsem přesvědčen o tom, že přímá volba prezidenta v našem ústavním systému neměla nikdy být. Prezidentovy pokusy posouvat své kompetence dál, než mu Ústava umožňuje, mají totiž základ právě tady. Takže žaloba… Proč ne? Avšak zároveň by měla být vyvinuta snaha o návrat do stavu předchozího. Co se způsobu volby prezidenta týče. Volba prezidenta politickými stranami byla někdy šaškárna, to je fakt, ale strany to vedlo alespoň k tomu, aby se dohodly.

Pryč od politiky. Z prvního manželství máte dceru Marii a s manželkou současnou máte dcery Dominiku a Sofii. Nikdy jste netoužil po synovi?

V. Kratina: Kdepak, já nejsem ten typ. Mám svoje holky a ty mi ke štěstí úplně stačí.

Jsou do trampu, nebo jsou to spíš panenky?

V. Kratina: Do trampu nejsou, já ostatně tramp taky nejsem, ale k porcelánovým panenkám mají rovněž daleko. Jsou to normální holky, co se umí postavit k životu tak, jak to má být.

Rodina samá ženská, ke sporáku jste asi nikdy nemusel?

V. Kratina: Nemusel, ale naštěstí mohl. Vařím totiž moc rád. Vařil jsem si i dneska.

Co jste si ukuchtil?

V. Kratina: Opekl jsem si kousky kuřecích stehýnek a prsíček, v téže pánvi jsem si k tomu připravil mrkvičku, řapíkatý celer a trochu papričky, přidal jsem citrónek, vínečko a vývárek a všechno to hezky podusil. Bylo to moc dobrý.

Známé osobnosti nezřídka vytvoří vlastní knihu receptů. Dočkáme se někdy Drtikolovy kuchařky?

V. Kratina: Tak to ne. Vařím sice rád, ale psaní kuchařky se věnovat nepochybně nebudu.

Působíte jako naprostý kliďas. Jste vždy kliďas, nebo vás taky někdy chytí rapl?

V. Kratina: Rapl? To se nedá říct. V zásadě jsem kliďas, určitě. Dokonce když mi žena doma občas vyčítá, že naši nejmladší dceru málo vychovávám, tak pak své rozčilení musím hrát. Naštěstí jsem herec a moje rozlícenost je tudíž věrohodná.

Co je pro vás skutečný relax? Zmíněná chata na Sázavě?

V. Kratina: Naše chatička určitě, ale taky moře. Slunce, voda, vzduch, to je moje. Zima pro mě naopak není vůbec. Teď jsme byli na horách a já tam asi potřetí v životě zkusil běžky. Říkám zkusil, protože jsem je asi po třech kilometrech zahodil s tím, že tohle mě fakt nebaví o nic víc, než lyžování klasické.

Máte už představu o tom, jak letošní léto strávíte?

V. Kratina: Rádi bychom k moři, ale na chatě budeme určitě taky. Manželka, která miluje záhonky a kytičky v nich, nedá na chatu dopustit a nejraději by tam byla pořád. A já se jí vlastně ani nedivím.

- Sváťa Doseděl -