Vladislav Burian a děda loupežník. Lstivý senior připravil dobračisko o tři stovky!

„S manželkou jsem jel z Jindřichova Hradce do Dačic,“ začíná Vladislav Burian své vyprávění. „Když jsme projeli dolíkem v Kunžaku a začali stoupat směrem na Lomy, minuli jsme staršího, značně ošuntělého pána, opírajícího se o francouzskou hůl. Stál u silnice a se sepjatýma rukama úpěnlivě prosil o svezení. Normálně stopaře neberu, jenže tohle se mi jevilo jako zcela výjimečná situace a já tudíž šlápl na brzdu, přeřadil a zacouval. Konání dobrých skutků je potřebné, shodli jsme se s manželkou. Nehledě na to, že druhý den měl maturovat náš syn a já si pomyslel, že by se nám dobrý skutek mohl vrátit ve formě zdárně složené maturitní zkoušky. Jeden nikdy neví…“

Z toho, že byl stopující senior vybaven francouzskou holí a igelitkou, usoudil V. Burian, že se jeho bydliště nachází někde poblíž. Celkem logicky. Jak by se tam jinak takto hendikepován dobelhal, že?

Stopař zareagoval

na slovo Studená

„Pán se do auta horko těžko nasoukal a my vyrazili dál,“ pokračuje Burian. „Se ženou jsme se bavili o všem možném a náš pasažér se do debaty nezapojoval. Což se však změnilo, když v jednu chvíli zaznělo cosi o Studené. Tehdy muž na zadním sedadle ožil a poznamenal, že ve Studené dlouhé roky žil. Já na to, že jsem se tam narodil a atmosféra v autě se rázem oteplila. Pán mi vyjmenoval několik lidí, co ve Studené znal, a zmínil i mého otce. Náhodička, svět je malej atd. Znáte to. On Studeňák, já Studeňák, hromada známých… Nakonec jsem ho dovezl až na místo, kam potřeboval.“

Poté, co děda vystoupil, obrátil se vděčně k panu Burianovi a prohlásil, že dobré skutky se mají oplácet a on že tak shodou okolností může učinit právě teď.

Dobrý skutek

za tři stovky

„Řekl mi, že vypomáhá u jakési polské společnosti, která u nás rozváží pohonné hmoty,“ líčí dále Burian. „Tato společnost mu prý poskytuje deputát (odměna v naturáliích, pozn. red.) ve formě benzínu Natural 95, jenže jemu je nyní tento deputát k ničemu. Je vážně nemocný a řídit nemůže. Povídá: Když mi dáte tři stovky za umělohmotné kanystry, je benzín v nich – můj deputát – celý váš. Za to, že jste mi pomohl, a že jsme oba ze Studené.“

Deputát měl být uložen na čerpací stanici v Počátkách, přesněji řečeno za uzamčenými dveřmi zdejšího WC pro tělesně postižené, od nichž měl senior klíč. Panu Burianovi klíč dokonce ukázal s tím, že s ním má na počáteckou benzínku jednoduše zajet, tamní obsluze říct, že ji pozdravuje pan Ctirad a že si jede vyzvednout jeho deputát.

„A já na to nakonec, že tedy ano,“ krčí rameny Burian. „Dal jsem mu tři stovky, převzal klíč a odjel s pocitem, jak si Studeňáci přátelsky vypomohli. Pravdou je, že se nám to s manželkou od začátku trochu nezdálo, ale dobrých skutků není nikdy dost.“

Opakovaný vtip

přestává být vtipem

Druhý den odpoledne se pan Burian rozhodl, že si udělá výlet do Počátek. Jediná zdejší čerpací stanice se nachází hned u příjezdu do města a omyl byl proto zřejmě vyloučen.

„Držel jsem se seniorových pokynů a příjemné paní za pultem povídám, že ji pozdravuje pan Ctirad,“ spěje vypravěč k finále svého příběhu. „Žena za pozdrav poděkovala, ale vzápětí mi oznámila, že bohužel netuší, o koho jde. V krátkosti jsem jí tedy svou story vylíčil, vytasil se s klíčem a zajímal se, kdeže jsou dveře, co k němu patří. Paní na to pravila, že je to sice moc zajímavá historka, ovšem po několikáté že už zase až tak legrační není. První chlápek, který se tu s klíčem v ruce domáhal benzínu, odjel prý celkem v klidu. Zato druhý už údajně poměrně dost hulákal něco o policii. Já se v tu chvíli musel smát! Takhle se nechat doběhnout starým nemohoucím dědou! Jestli prodal klíčů vícero, mohl si přijít na solidní peníz. Mimochodem, ten klíč do dveří od WC pochopitelně nepasoval.“

Po podvodníkovi sice pan Burian dle svých slov pátrat nehodlá, ovšem pokud ho ještě někdy potká, pozná ho prý docela určitě. Lidovým moudrem jsme začali, dvěma skončíme: Pro dobrotu na žebrotu a (slušně řečeno) na každého čuníka se voda vaří…

- Svatopluk Doseděl -