...další články

Vlasta Žehrová exkluzivně pro Žurnál

Do Jindřichova Hradce jste přijela s komedií Byt na inzerát. O čem to je?

V. Žehrová: Tahle dnes již klasická komedie je o tom, jak si čtyři dámy podají inzerát, každá na něco jiného, a jejich inzeráty se dostanou k nesprávným osobám. Tyto osoby si inzeráty špatně vyloží a legrace začíná. Jedná se tedy o zápletkovou komedii o potkávání nesprávných lidí a o tom, co z toho může vzejít.

Kromě Divadelního spolku Háta hrajete ještě kde?

V. Žehrová: Hraju ještě u Karla Heřmánka v Divadle Bez zábradlí, kde účinkuji v představení Blbec k večeři, a v Divadle Hybernia, kde hraju v muzikálu Sněhová královna.

Kvůli vaší roli ve filmu Andílek na nervy jste údajně byla kolegy označena jako dvojnice paní Saskie Burešové. Taky jste podobu s legendární televizní hlasatelkou viděla, nebo bylo tohle přirovnání úplně mimo?

V. Žehrová: Oni to na internetu napsali špatně. Na určitou podobu s paní Saskií jsem upozornila já sama. Dostala jsem zrzavou paruku, vůbec nevím proč, a vypadala jsem v ní příšerně. Mě to ale zase tak moc nevadilo. Herečka se občas zmaškařit musí. Za roli v tom filmu jsem moc ráda.

Paní Burešová proslula i tím, že celý život nosí jeden účes. Nevadil by vám takový stereotyp?

V. Žehrová: Víte, já svůj účes taky moc neměním. Občas mám dokonce zlé sny o tom, že jsem si změnila barvu vlasů, a když se z takového snu probudím, vždycky se mi hodně uleví. V rámci svých rolí si herečky mění účes neustále, ale v civilu máme většinou vychytané, co se k nám hodí nejlépe a držíme se toho.

Prošla jste řadou úspěšných televizních seriálů. Vaše role v Ordinaci v růžové zahradě a ve Vyprávěj jsou značně záporné. Co vám vyhovuje víc? Dobračisko nebo potvora?

V. Žehrová: Každá dobře napsaná role je dobrá. Na tom, jestli je kladná nebo záporná, až tak nezáleží. Na otázku, co mi vyhovuje víc, odpovědět nedokážu. Mám ráda obojí.

Obliba televizních seriálů je v Česku dlouhodobá. Čím to podle vás je?

V. Žehrová: To sice nevím, ale domnívám se, že to není jen české specifikum, je to spíše specifikum evropské. Například v Německu, v Rakousku nebo ve Francii, tam všude také vzniká velká spousta seriálů. Lidi se dnes hodně izolují doma a k televizní zábavě se zřejmě uchylují víc, než tomu bylo dřív. V seriálech sledují životy jiných, vesměs dost vztahově zamotané, a berou tu podívanou jako relax a vítané odpoutání od všední reality.

Obligátní otázka hlavně za naše čtenářky… Jakým způsobem si udržujete svůj skvělý vzhled? Sportem, přísnější životosprávou nebo nějakou abstinencí?

V. Žehrová: Abstinentka nejsem snad v žádném směru, ale vždy se snažím o jistou střídmost. A důležitý je i pohyb a odpočinek. Chodím cvičit, navštěvuju saunu a každoročně jezdím do třeboňských lázní Aurora, které musím opravdu pochválit.

Je pravda, že nejíte dobroty od vaší tchyně? Knedlíky, omáčky atp.?

V. Žehrová: Tak to pravda je. Tahle jídla z důvodu již zmíněné střídmosti opravdu nejím. Přestože moje tchyně vaří skutečně skvěle.

O aktivních umělcích všeobecně platí, že na sebe nemají moc času. Co vy? Umíte odpočívat?

V. Žehrová: Naučila jsem se to. Stane se ale, že když se někdy dostanu do časového a pracovního presu, nenajdu si čas na kloudný odpočinek třeba i týden. Vloni jsem měla dost patálie. Můj otec umíral, k tomu se mi ještě zablokovala páteř a já skončila v nemocnici. Když jsem potom navštívila léčitele, provozujícího akupunkturu, zeptal se mě tento léčitel, jestli dostatečně odpočívám. Já na to, že teď zrovna málo, a on, že musím víc, jinak mě to semele. Ano, odpočinek je nesmírně důležitý a já si to plně uvědomuju.

Lze říct, že praktikujete odpočinek jak aktivní, tak pasivní?

V. Žehrová: Ano. Někdy si jdu zacvičit, jindy si zase raději lehnu s knížkou. Ono se to mění i s věkem. Dřív jsem fyzickou zátěž snášela mnohem lépe. Večírky, návštěvy jiných divadel… Dnes už trochu brzdím.

V letech 1979 až 1989 jste hrála v Národním divadle v Praze, odkud jste krátce před listopadovou revolucí z vlastního rozhodnutí odešla. Proč takový zásadní krok?

V. Žehrová: Mě se k téhle záležitosti nechce vracet. Tehdy byl ještě jiný politický režim a situace v Národním divadle tomu odpovídala. Byly na mě vyvíjeny různé tlaky, které jsem nemínila snášet, a raději jsem proto sama odešla. Teď to pitvat mi přijde zbytečné.

Po odchodu z Národního divadla jste přijala angažmá v Hudebním divadle Karlín. Znamená to, že jste začala zpívat operetu?

V. Žehrová: To ne. Na programu karlínského divadla nebyly jenom operety. Já tam hrála vesměs činohru, byť se jednalo o činohru, do níž byly vloženy písničky. V operetě jsem v Karlíně hrála vlastně jenom jednou, byla to opereta Paganini, ale i v tomto případě šlo o roli činoherní. Operetní zpívání bych nezvládla.

Teď trochu k vašemu soukromí… Toho pravého chlapa jste hledala poměrně dlouho, říkám to správně?

V. Žehrová: Ano.

Jaký má podle vás chlap být?

V. Žehrová: Tohle je subjektivní věc. Záleží na tom, jaké má která ženská požadavky a jaký má vkus. Každá si k sobě hledáme určitý typ. Někdy uspějeme dříve, jindy později, ale někdy taky vůbec. Já žádná konkrétně definovatelná kritéria nemám. Se svým mužským si každopádně rozumím moc dobře, a to je hlavní.

Poměrně nedávno jste rekonstruovali váš nově pořízený dům a já si přečetl, že jste během rekonstrukce investovali vždy teprve ve chvíli, kdy jste měli na to či ono našetřenu potřebnou hotovost. Nemáte rádi půjčky? Jak se říká, raději pomalu, ale za své?

V. Žehrová: Přesně tak. Půjčky rádi nemáme a raději volíme pomalejší postup, ale za své. Nehledě na fakt, že už nejsme nejmladší, a pokud bychom si chtěli vzít hypotéku, nepochybně bychom u banky narazili na komplikace a potíže.

Co říkáte na lidi, kteří si dokáží napůjčovat na dovolenou nebo na vánoční dárky a jsou schopni dostat se tak až do dluhové pasti?

V. Žehrová: Já žádné takové lidi neznám, ale o existenci takových typů samozřejmě vím. Mohu k tomu říct jedině tolik, že asi nemají všech pět pohromadě. Se svojí úzkostlivou povahou bych něco podobného nikdy neudělala.

Váš syn Vilém ještě studuje?

V. Žehrová: Ano.

Řekla jste, že nechcete, aby z něj vyrostl mamánek. Podařilo se?

V. Žehrová: Zatím nevím, je mu teprve dvacet, doufám, že ne. Bydlí sice s námi, ale závislý na mě určitě není. Doma se občas snaží i pomáhat a já si myslím, že základ špatný nemá. Jeho budoucí manželka mi snad vynadat nepřijde.

- Sváťa Doseděl -