Vulgarity a fyzický atak v autobuse MHD

Jarmila Koblihová, stejně jako její šoférští kolegové a dvě kolegyně, už s cestujícími pár nepříjemností absolvovala, ovšem na to, co se jí přihodilo večer v pondělí 5. března, zřejmě jen tak nezapomene.

„Potíže dělají většinou chlapi, vesměs si ale nechají domluvit a z autobusu případně i vystoupí, jenže s touhle slečnou to v klidu nešlo,“ začíná J. Koblihová líčení svého dramatického zážitku. „Bylo přibližně 19.45, venku už se samozřejmě setmělo a já jela na lince z Bobelovky na nádraží. Na zastávce v Jáchymově ulici dobíhala autobus asi dvacetiletá slečna, tak jsem na ni počkala. Pamatovala jsem si ji, ten den se mnou jela už potřetí. Dobíhala pokaždé a já jí nikdy neujela. Slečna si teď koupila jízdenku, zamířila dál do autobusu, kde už seděl její přítel, který nastoupil o zastávku dřív, a já se rozjela. A vtom to začalo. Protože pršelo, podlaha byla mokrá a dívka po ní uklouzla a praštila sebou. Domnívám se, že roli zde sehrál i fakt, že nebyla tak docela střízlivá. Když se vyhrabala na nohy, došla ke svému příteli, posadila se a začala mi hlasitě a dost vulgárně nadávat. Kvůli té pí** blonďaté jsem spadla atp. Protože s nadáváním nepřestávala, zastavila jsem na zastávce u nemocnice, šla za ní a požádala ji, ať toho nechá a vystoupí, že takové řeči poslouchat nehodlám. Ona si však položila nohu na protější sedačku a zaprskala, že vystupovat rozhodně nebude. Tak jsem jí nohu ze sedačky rukou shodila, řekla jí, aby se začala chovat slušně, ale ona mě místo změny chování kopla do ruky. Docela to bolelo. Povídám si, že tohle teda ne a natáhla se k ní, abych ji ze sedačky zvedla a vyprovodila ke dveřím. Ona po mě ale sekla nehty a škrábala mě jimi do pusy a na hrudi. To bolelo taky. Rychle jsem ji tedy odstrčila, vrátila se dopředu pro telefon a přivolala městské strážníky.“

Městská policie

svižně zasahuje

Městští policisté se shodou okolností nacházeli zrovna někde poblíž a na místo incidentu dorazili během pár minut. Agresivní slečnu převzali do své péče a paní Koblihové řekli, že může pokračovat v jízdě, což ona učinila. Na autobusovém nádraží s ní později sepsali protokol a věc se zdála být vyřízena. Jenže nebyla.

„Domů jsem se dostala asi ve čtvrt na jedenáct a krátce na to u mých dveří zazvonili strážníci,“ pokračuje J. Koblihová. „Dodatečně mi dali dýchnout – nadýchala jsem pochopitelně nulu – a oznámili mi, že ona slečna šla k lékaři, který u ní zjistil otřes mozku a bůhvíco ještě, a že jsem jí to prý způsobila já. Nevěřila jsem svým uším a rozhodla se, že když může ona, tak já taky. Koneckonců ruka mě po jejím kopnutí bolela a škrábance rovněž. Vydala jsem se tedy na pohotovost a o svých zraněních si nechala vystavit lékařskou zprávu.“

Druhé setkání obnáší

nadávky plus flusance

A pak paní Koblihová postupně získala dvě informace. První. Slečna prý šla na policii a tam oznámila, že ji paní Koblihová srazila autobusem a napadla ji. Druhou informaci dostala následně od dispečera, který se měl od matky dotyčné dívky dozvědět, že trestní oznámení bylo staženo. „Slečna má údajně psychické problémy a žaloba se nekoná,“ krčí rameny J. Koblihová s tím, že události byly sice přítomny tři další dívky, ovšem tyto, poté co autobus opustily, odešly neznámo kam a coby svědci jsou tudíž nepoužitelné.

Následující pátek 9. března, rovněž během odpolední směny, se J. Koblihová setkala se slečnou z pondělka znovu. „Domáhala se vstupu do autobusu, ale já ji dovnitř pustit odmítla. Když jsem zatelefonovala dispečerovi a situaci mu popsala, tak mi můj postup schválil. Dopálená slečna tedy zase začala s vulgaritami a nádavkem autobus zvenčí poflusala. Její matka poté volala na firmu a stěžovala si na mě. Žádné nové informace v tuto chvíli nemám.“

J. Koblihová: Asi

si koupím pepřák

Firemní bezpečnostní kamery v autobusech hradecké MHD nainstalovány nejsou, avšak jestliže řidič kameru chce, může si ji pořídit a namontovat sám. „Já ve svém autobuse kameru nemám,“ konstatuje J. Koblihová a dodává: „Pokud ale vím, vedení firmy o plošné instalaci kamer uvažuje. Byla bych všemi deseti pro. Incidenty různé intenzity nejsou totiž během služby ničím výjimečným. Od vulgárních nadávek až po fyzické ataky, jak tomu bylo v případě mém. Vážně přemýšlím o tom, že si koupím alespoň elektrický paralyzer nebo pepřový sprej, jak vidno večerní a noční jízdy mohou být nebezpečné.“

Strážníci informují

a incident potvrzují

V tiskové zprávě hradeckých strážníků je k popsanému případu uvedeno toto (redakčně upraveno): Na verdikt čeká žena, která svým hrubým chováním způsobila 5. března večer pozdvižení v autobuse MHD. Poté co v Jáchymově ulici u Slavíkova lesíku nastoupila do prostředku hromadné přepravy, začala řidičku autobusu hrubě urážet a pokračovala v tom až na zastávku u nemocnice. Tam řidičce došla trpělivost a rozhodla se, že nadávající ženu z autobusu vyloučí. S tím ovšem tato žena nesouhlasila a svůj výstup završila tím, že řidičku chytila pod krkem. Přítrž jejímu řádění učinila až přivolaná hlídka městských policistů.

Budou kamery nebo ne?

Tisková mluvčí odpovídá

V souvislosti s výše uvedeným jsme kontaktovali Marcelu Průchovou, tiskovou mluvčí společnosti ICOM, pod níž hradecká MHD spadá, a zeptali se, zda firma uvažuje o instalaci bezpečnostních kamer do autobusů. Odpověď (citace Kateřiny Kratochvílové, předsedkyně představenstva koncernu ICOM transport) přišla následující: „O instalaci kamer snímajících vnitřní prostor autobusu neuvažujeme. Raději se soustředíme na školení Řidič jako profesionál, které učí řidiče jak konfliktním situacím předcházet. Kamery nás komunikovat nenaučí. Za chvíli bychom se neuměli ani pozdravit.“

- Svatopluk Doseděl -