Výletní restaurace Rudolfov je zpět!

Ruinu Rudolfova s přilehlým altánem jste vydražil v roce 2004 za 300 tisíc korun. Bez pozemku. Jak vás to napadlo?

P. Chvojka: Touhu navracet historickým památkám krásu mám vlastně od dětství. Když jsem jako kluk viděl nějakou drobnou sakrální stavbu v zuboženém stavu, říkal jsem si, jak by bylo hezké vrátit ta boží muka nebo kapličku do stavu původního. O možnosti koupě Rudolfova jsem se dozvěděl od kamaráda, a jakmile jsem si budovu prohlédl, rozhodl jsem se, že do toho půjdu.

Můžete tehdejší technický stav objektu popsat?

P. Chvojka: Byl opravdu tristní. Z altánu zbyla jen trocha zdiva, úžlabí střechy hlavní budovy byla zlomená, trámy shnilé, střecha propadlá a postupně se to všechno sunulo k zemi. Omítka samozřejmě pryč, svody taky, uvnitř vše zdevastované, všudypřítomný nálet… Bylo jasné, že tohle žádná legrace nebude.

To vás neodradilo?

P. Chvojka: Ne. (smích) Zpětně pohlédnuto se domnívám, že jsem si spoustu věcí v plné míře neuvědomoval.

Od koho jste Rudolfov koupil?

P. Chvojka: Od exekutora. Musel jsem kvůli tomu jet až do Svitav. Do exekuce spadl jakýsi podnikatel, který do Hradce údajně přišel s velkými plány, ale tyto plány nerealizoval. A Rudolfov byl zřejmě jejich součástí. Devadesátky dávaly akční prostor různým dobrodruhům, jenže ne každé dobrodružství tehdy končilo dobře.

Nikdo vás od vašeho záměru neodrazoval? Třeba rodina?

P. Chvojka: Moje rodina mě v podstatě podpořila. Všichni asi viděli, jak moc jsem do věci zapálený, a nechali mě být. Manželka je praktičtější člověk než já, takže určité výhrady měla a na ledacos mě upozorňovala, ale v zásadě se mnou byla na jedné lodi.

Rudolfov je památkově chráněn. Dělali vám památkáři během rekonstrukce problémy?

P. Chvojka: Ne. Prostě jsem si vyslechl, co má jak vypadat a pak to přesně tak udělal. Žádné problémy. Řekl bych, že mi památkáři naopak fandili. A kolikrát se stalo, že jsem za nimi šel na konzultaci, i když jsem nemusel. Pravdou je, že první fázi, tedy nezbytné zastření, jsem provedl za pomoci několika kamarádů a jednoho pokrývače poměrně narychlo. Špičkové dílo to možná nebylo, ale do baráku neteklo, a to bylo hlavní. Jenže potom si nás všimli nenechavci a bylo po střeše. Zloději nás průběžně potrápili hodně. Rudolfov stojí poněkud stranou a nějaký materiál odtud mizel stále.

Původní vzhled hlavní budovy i altánu jste trefil naprosto přesně. Čeho jste se držel? Měl jste dostatek historických podkladů?

P. Chvojka: K dispozici jsem měl jen několik Zítkových technických nákresů a pár dobových fotografií. Na obnovení původní vnější podoby objektů to každopádně stačilo.

Z odpovědi výše vyplývá, že jste zaangažoval jak řemeslníky, tak kamarády…

P. Chvojka: Je to tak. Peněz jsem skutečně neměl nazbyt a bez kamarádů by to prostě nešlo. Řemeslníky jsem najímal v podstatě jen na finální fáze určitých prací nebo na práce složitější. To bylo v počátku, kdy se zničená stavba musela stabilizovat. Když jsme se po více než deseti letech k rekonstrukci vrátili, už ji realizovali výhradně profesionálové a specialisté.

Hned zpočátku jste chtěl koupit i příslušné pozemky, ale v tu dobu se o ně začali soudit historičtí majitelé z rodu Černínů a poté i město Jindřichův Hradec. Je pravda, že jste kvůli tomu na Rudolfově třináct let nemohl provádět žádné úpravy?

P. Chvojka: V podstatě ano. V těch třinácti letech jsou však zahrnuty zhruba dva roky, během nichž jsem o ceně oněch pozemků jednal se státem. Představy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových byly totiž zcela mimo realitu. Chtěli po mně podobné peníze jako za zasíťovanou parcelu v centru Hradce, proti čemuž jsem samozřejmě protestoval. Přijatelné ceny jsem nakonec dosáhl, ale ani tak ne díky své argumentaci, jako spíš proto, že se na zmíněném úřadu vyměnili lidi. Noví úředníci chápali kulturní hodnotu Rudolfova a vyšli mi alespoň částečně vstříc. V tu dobu jsem za pozemky platil nemalý nájem, ten rostl a po skončení rekonstrukce, tedy po zhodnocení pozemku, by jistě vyletěl až do nebe. Ke koupi pozemku došlo v roce 2017.

Přes všechny potíže jste náročné dílo dotáhl do konce. Kdy došlo k pomyslnému stříhání pásky?

P. Chvojka: Minulý měsíc. V pátek 17. listopadu. A účast veřejnosti byla značná. Mrzí mě, že se všichni návštěvníci nedostali dovnitř, ale myslím, že to chápali. Zhlédli budovu zvenčí, od stánků se svařákem, její vnitřek si budou moci prohlédnout při příležitostech dalších.

Kdo podnik provozuje? Vy?

P. Chvojka: Kdepak, to by to dopadlo! (smích) Podnik provozuje jeden můj šikovný kamarád, který se v této živnosti dobře vyzná. Já se s ním podílím na tvorbě kulturního programu atp. Restaurace se skvělou kuchyní už pochopitelně funguje a brzy to bude platit i o ubytování ve čtyřech pokojích v patře. Pro úplnost dodávám, že kapacita lokálu je šedesát míst plus asi dvacet míst v altánu. V létě pak bude k dispozici venkovní posezení na prostranství před podnikem, kde se bude příležitostně hrát a tančit jako za starých časů.

- Svatopluk Doseděl -