Záchranné kotce pro opuštěné psy - spása nebo zoufalá poslední štace?

Lze říct, že psa dnes vlastní každý druhý. Domníváte se, že přístup budoucích majitelů je při pořizování zvířete povětšinou zodpovědný?

K. Kuchařová: Procentuálně bych to nerada vyjadřovala, je ale jisté, že ne každý si uvědomuje, co všechno pes potřebuje. Pod rukama neznalého člověka může pes strádat, i když má čistý pelíšek a plnou misku. Na druhou stranu pro majitele, jenž svého psa nezvládá, se zvíře snadno stane přítěží. Špatné je i tzv. polidšťování. U polidšťovaného psa mohou nastat psychické problémy, a to až do té míry, že si pes ani není schopen uvědomit, že psem je. Budoucí majitel by si měl prověřit i prodávajícího. Jaké je jeho pojetí výchovy, v jakém prostředí jsou jeho psi chováni atp.

Co říkáte na tzv. psí množírny?

K. Kuchařová: Na rozdíl od chovných stanic, představují velký problém. Lidé je provozují i doma a je jich proto až příliš mnoho. Provozovatelé množíren pracují navíc většinou amatérsky a bez znalosti genetiky a důležité informace tudíž zákazníkovi nedokáží poskytnout. Stát bohužel práva zvířat dostatečně nechrání. Psy může chovat v podstatě každý a každý si psa může koupit. Špatně je obojí.

Pokud někdo psa nezvládne, může tento skončit i uvázaný u kandelábru. Co se s opuštěnými zvířaty stane? Konkrétně v Jindřichově Hradci…

K. Kuchařová: Takoví psi končívají v městských záchranných kotcích, kam je nejčastěji expedují městští strážníci. V Hradci jsou tyto kotce v areálu Zemědělského družstva Líšný Dvůr (výpadovka na Buk a Políkno, pozn. red.).

Byla jste se tam podívat?

K. Kuchařová: Byla. V rámci jedné charitativní akce po loňských Vánocích. Tehdy bylo v kotcích pět nebo šest psů.

Navštívila jste i podobná zařízení jinde?

K. Kuchařová: Ano.

Máte tedy srovnání. Jak se vám hradecké kotce zamlouvají?

K. Kuchařová: Moc ne. Psům neposkytují ochranu ani proti chladu, ani proti horku a dlouhodobý pobyt v nich zvířatům příjemný určitě není. Je-li pes v takovém kotci několik dnů a nocí, nic hrozného se nestane. Když tam ale má strávit významnou část života, to je průšvih. Pes potřebuje zaměstnání mozku. Z neustálého polehávání a kroužení v kleci doslova zblbne.

Nadohled těchto kotců se nachází Šindelna, bytovka pro nepřizpůsobivé občany, kde se psi zřejmě množí nekontrolovaně. Nepůsobí to potíže?

K. Kuchařová: Ano. Lidé ze Šindelny mají totiž tendenci využívat záchranné kotce jako občasné bezplatné odkladiště svých psů. Po dobu, co tam jejich psi jsou, platí za péči o ně město a to se majitelům samozřejmě líbí.

Kdo se o psy v hradeckých kotcích stará?

K. Kuchařová: Na částečný úvazek tam pracuje jedna paní. Pejsky má opravdu ráda a dělá pro ně maximum. Pokud vím, nemohla se dívat na to, jak psi v kotcích živoří, a o práci zde požádala sama. Peněz za to určitě moc nemá. Na tomto zařízení město všeobecně dost šetří. Není tam ani voda a elektrický proud sem byl zaveden teprve nedávno.

Bývalo tedy hůř?

K. Kuchařová: Nesrovnatelně. Záchranné kotce tehdy spadaly pod městskou společnost Mihos (dnes Služby města, pozn. red.). Konkrétní příklad? Chyběl tu kontakt psů s lidmi i kontakt psů mezi sebou, chyběla jakákoli socializace… Ano bývalo hůř.

Město, coby vlastník kotců, by se podle vás mělo chovat lépe?

K. Kuchařová: Myslím si, že ano. Město se chová jako někdo, kdo o věc nemá valný zájem a dané problematice nerozumí. Peníze na lepší péči o psy, umístěné v kotcích, město nepochybně má. O milionech se tu nebavíme. Vhodné by bylo rovněž uspořádání osvětové kampaně, zacílené na pejskaře. Stávající i potenciální. Touto formou jim vysvětlit, co si před koupí psa zjistit, jak při jeho výchově postupovat, proč psy doma nemnožit atd. Pes není věc. Je to živý tvor, který vnímá, cítí, bojí se… Spousta lidí se ke psům bohužel jako k věci chová.

- Svatopluk Doseděl -