Zdeněk Ondřej: Změnu, již hokej potřebuje, podporuju od počátku svého působení v Hradci.

Tvrdíte, že hradecký hokej potřebuje změnu…

Z. Ondřej: Ano. Myšlenku změny, již zdejší hokej potřebuje, podporuju od samého počátku svého působení v Jindřichově Hradci. Pravda ale je, že když člověk po čase zjistí, že jeho možnosti něco ovlivnit jsou minimální, protože má de facto svázané ruce a někteří lidé jeho úsilí jen zneužívají, přestane ho to bavit a přesune se jinam. Já se jinam přesunul před více než čtyřmi roky a to, co jsem chtěl dělat v Hradci, dělám dnes v pěti jiných městech. V Jihočeském kraji a na Vysočině. Pointou je, že chci dostat na led co nejvíc dětí, spolupracovat s kluby ve spádových oblastech a dělat koncepční práci dlouhodobého charakteru. Ať už se jedná o hokej, hobby-bruslení nebo o krasobruslení. V Hradci neměla tato moje činnost smysl.

Kde vidíte hlavní problém?

Z. Ondřej: Kamenem úrazu bylo to, že jsme v Hradci uměle drželi druhou ligu, coby výkladní skříň města, jenže tým se potácel na konci tabulky a v podstatě jediným výsledkem bylo to, že byl zanedbáván hokej mládežnický. Druhá liga je finančně náročná a na mládež peníze nezbývaly. Mnohým lidem, včetně mě, se to nelíbilo, chtěli jsme změnu. Ta následně vykrystalizovala do vzniku mládežnického Spolku ledního hokeje Střelci. Jenže jsme narazili na to, že dva tábory se nebyly schopny normálně domluvit. Mám na mysli Vajgar a Střelce. A starosta Mrvka tomu mlčky přihlížel a od věci se distancoval. Po následných třenicích došlo k definitivnímu rozkolu jmenovaných celků a tento rozštěpený stav trvá dosud.

Co následovalo pak?

Z. Ondřej: V době onoho štěpení se tu vytvořila skupina lidí, kteří chtěli Vajgaru pomoct a oslovili mě s tím, abych jim byl nápomocen. Já jsem Vajgar na lopatkách taky vidět nechtěl, ale nechtěl jsem to ani dělat postaru, chtěl jsem nastolit funkční systém. Poté, co KLH Vajgar přerušil sportovní činnost, vznikl HC Vajgar, jehož předseda Jiří Zikmund se tuším v roce 2016 postaral o úhradu dluhu KLH Vajgar s tím, že tento klub následně převezme. Oddlužený KLH Vajgar mohl tudíž požádat o finanční podporu města a teoreticky pokračovat dál. Předsedovi Zikmundovi klub bohužel předán nebyl a on proto založil zmíněný HC Vajgar s členskou základnou KLH Vajgar a vajgarská mládež a vajgarští muži mohli v Jindřichově Hradci působit dál. Jeho žádost o pomoc jsem vyslyšel, ale řekl jsem, že nebudu pracovat s lidmi, jejichž činnost jsem do té doby kritizoval. Organizačně jsem mu nicméně pomohl a HC Vajgar začal hrát krajskou ligu. Plus juniorský hokej a krasobruslení.

Jak to s mládežnickým hokejem vypadá dnes?

Z. Ondřej: Co se týče mládežnických kategorií HC Vajgar, před letošní sezónou jsme navrhli, že bychom se mohli dohodnout se Střelci a do sezóny jít společně. K realizaci tohoto návrhu však bohužel nedošlo. A když jsme naše mládežnické ročníky chtěli přihlásit později, nevyšlo to taky. Svaz nám přihlášení dětí ročníků 2010 a 2011 zakázal. Myslím si o tom své. S těmito dětmi tedy trénujeme, ale zápasy se hrají v klubech jiných. Ve Veselí nad Lužnicí a v Pelhřimově.

Máte v hlavě nápad, jak to dělat líp?

Z. Ondřej: Je třeba, aby dětské základny byly co nejširší, aby kluby hrály pod zkušeným vedením a z jejich lůna tak mohli vzejít hráči s budoucností. Chce to jasný koncept a jeho vytvoření není zase nic tak složitého. Mám na mysli střediskové rozdělení klubů – krasobruslení, mini-hokej, dorost a juniorky plus muži. V těchto střediscích by fungovaly odpovědné osoby (nikoliv nefundovaní otcové dětí) a nad nimi by byli ještě dva lidé z Vajgaru, dva lidé od Střelců a někdo z vedení města. Tuhle životaschopnou koncepci jsme odprezentovali, ale neprošla. Mám z toho dojem, že v Hradci se problémy nechávají tzv. vyhnít. Problém vidím v přístupu Služeb města JH, které městský zimní stadion provozují a mohou s ním nakládat dle svého uvážení. Naše děti třeba nepustí na led, nebo jim led poskytnou v době pro ně nepřijatelné.

Služby města JH ale neprovozují jen zimní stadion…

Z. Ondřej: Ne, městská společnost Služby města JH (jednatelé starosta Stanislav Mrvka a ředitel Ivo Ježek, pozn. red) provozují několik městských sportovišť. Fotbalová hřiště, kurty, plavecký bazén, zimní stadion… A když dojde na rozdělování peněz mezi jednotlivé zapsané společnosti, tedy mezi sportovní kluby, všichni se začnou ohánět tím, jak má kdo velkou členskou základnu. Jenže to není podstatné. Jde o to, že pokud budou mít všichni sportoviště zdarma, další peníze od města nebudou potřeba. Postarat by se o ně měla sama organizace. Z členských příspěvků, od sponzorů atp. Teprve pokud by se pak přece jen měly rozdělovat nějaké mimořádné peníze, mělo by se hovořit o tom, jak velkou členskou základnu který sportovní klub má. Nemám-li na nájem sportoviště, není možné rozdělovat peníze na základě šíře členských základen. Když není led zdarma, je jedno, jestli na něm bruslí deset dětí nebo padesát. A jestliže se změní systém financování sportu všeobecně, sportoviště být zdarma mohou.

Změnit systém financování… To se snadno řekne.

Z. Ondřej: Pracuji takhle v pěti městech a vím, že to jde. Stručně řečeno… Sportoviště nesmí provozovat Služby města JH, jež musí vykazovat zisk, nýbrž za tímto účelem městem zřízená nezisková organizace, která zisk generovat nemusí a město může jejím prostřednictvím poskytovat sportoviště za symbolickou korunu. A v tu chvíli jsou podmínky pro sportovce rovné. Nehledě na to, že sportovní kluby nejsou plátci DPH, a když třeba hokejisté dostanou od služeb města fakturu za pronájem stadionu ve výši řekněme 1.000.000 korun, musí zaplatit i 150.000 korun na DPH, aniž by si tyto nemalé peníze mohli někde odečíst.

Co konstruktivního byste k věci řekl závěrem?

Z. Ondřej: Mojí představou je sportovní klub, zastřešující nábor, minihokej devátá třída, dorost junioři i dospělý hokej, krasobruslení, hobby-hokej i veřejné bruslení. Klub disponující funkčním projektem, který bude spočívat ve spolupráci s městy a obcemi, s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy atp., bude schopen zajistit finanční krytí a bude se starat o to, aby děti mohly hrát hokej pod řádným odborným vedením. Přece čím více dětí tu bude řízeně bruslit, tím víc šikovných z nich budeme moci vybrat a poslat dál! Ve městech, kde jsem se do toho tímto způsobem pustil, to funguje. Nevím, proč by to nemohlo fungovat i v Hradci. Když jsem s tímto projektem přišel na Služby města JH, byl jsem odmítnut. Prý to chtějí dělat sami. No dobrá, tak ať to dělají, ale ať to dělají pořádně.

- Svatopluk Doseděl -