Zelený masakr v zahrádkářské kolonii!

„Rostly tu různé křoviny, plané růže, šeříky, nízké zastřihávané smrčky… A teď tu není nic,“ konstatuje sklesle zahrádkářka Alena Kulíková. „Ten námi udržovaný porost tu byl snad třicet let a nikdy nikomu nevadil. Naopak. Působil esteticky a zachytával hluk a prach jak z cest mezi bloky zahrádek, tak z rušné hlavní silnice nedaleko odtud. Jsme tu vesměs starousedlíci, ke svým zahrádkám i k celé lokalitě máme vyloženě citový vztah a to, co se stalo letos v březnu, nás opravdu moc bolí. Nehledě na to, že naše pozemky byly tímto zásahem de facto znehodnoceny. Proč to proboha udělali? Vnímáme to jako arogantní projev úřednické zvůle.“

Rozkaz bez zdůvodnění

vykonal jeho zadavatel

V prosinci 2017 obdrželi zdejší zahrádkáři výzvu z městského odboru správy majetku města, v níž stálo následující (citujeme): Město Jindřichův Hradec je vlastníkem dvou pozemků, oba v katastru Jindřichova Hradce. Tyto pozemky slouží jako veřejná účelová komunikace a z toho důvodu vás žádáme o odstranění stromů a keřů přilehlých k vašemu pozemku, které byly vysázeny bez souhlasu města a slouží k zastínění pozemku. Odstranění proveďte tak, aby nedošlo ke škodám na majetku třetích osob, a to v termínu do 15. 2. 2018. Podepsána Blanka Slavíková, vedoucí odboru správy majetku města.

Zdůvodnění ve výzvě jak vidno chybí, dokument nebyl opatřen kulatým razítkem a jeho obsah se zdál zahrádkářům natolik absurdní, že jej zřejmě nebrali dostatečně vážně a to, co jim bylo nařízeno, neprovedli. Město se proto chopilo iniciativy samo, vyslalo do kolonie (zřejmě) pracovníky městské společnosti MIHOS a ti živé ploty během posledního březnového týdne odstranili. Padlo zhruba osmdesát kusů dřevin, zahrádkáři to tak alespoň odhadují.

Jméno možného iniciátora

se mezi zahrádkáři šušká

Vladimír Kadlec, který zde zahrádkaří už mnoho let, říká: „To, co se tady stalo, nás štve a mrzí všechny. Můj živý plot vznikl kdysi z náletu, ale já ho neustále kultivoval a dosazoval vlastními křovinami, až vznikla kompaktní protihluková a protiprašná bariéra, skrz niž nebylo do zahrady vidět. Nikdo se nás na nic neptal, nikdo s námi nic nekonzultoval. Na výzvu z města jsme nereagovali, tak to jednoho dne udělali sami. Proč, to mi jasné není. Ve výzvě to uvedeno nebylo. Nebezpečné ty dřeviny rozhodně nebyly a průjezdnosti mezi zahrádkami nebránily ani v nejmenším. Cesty jsou široké dost. Šušká se o tom, že iniciátorkou akce může být nejmenovaná pracovnice hradeckého odboru životního prostředí, která má v naší kolonii postaven dům. Co by mohlo být jejím důvodem ale stejně nechápu. Ke svému domu může jezdit i z druhé strany. Víc se k tomu vyjadřovat nechci.“

Zákon prý borovici chránil,

bylo jí to však houby platné

Další zahrádkář Petr Přibyl dodává chmurnou pravdu: „Jisté je, že už se s tím nic nenadělá. Křoviny jsou pryč a vrátit zpátky nejdou.“ A uzavírá: „Pozoruhodné je, že 5. dubna zde byla poražena i jedna vzrostlá borovice. Po vykácení křovin jsem se o ni ve zlé předtuše zajímal a odborníkem mi bylo řečeno, že pokud má kmen stromu v určené výšce obvod minimálně 80 centimetrů, pokácet se dle zákona nesmí. Tato borovice uvedené kritérium splňovala, ale oni ji pokáceli stejně. Šli tedy proti zákonu a mě zajímá, jak to dopadne.“

Redakci Žurnálu to vše zajímá taky, a proto jsme se s několika dotazy obrátili na odbor správy majetku města, který, jak se zdá, celou záležitost posvětil a odstartoval. 

- Svatopluk Doseděl -