Zemědělec z Dačicka reaguje na únorovou reportáž

„Pozemek jsem koupil s tím, že není zatížen žádnými věcnými břemeny, byl pouze značně zaneřáděn,“ začíná František Háva. „Statky na něj vyvážely silážní odpad, lidi sem vozili opotřebované pneumatiky, feťáci ve zdejším rákosí pěstovali v květináčích marihuanu atp. Podle svých finančních možností jsem ho začal postupně čistit a kultivovat. Jako první na mě nastoupil člověk z vedení regionální agrární společnosti s tím, jak je možné, že mi původní majitel pozemek prodal. Prý jim rozděluju lán. Já mu oponoval, že v dolní části pozemku je mostek na přejíždění a v části horní, že si mohou udělat sjezd ze silnice a žádné problémy s mým pozemkem, mít nebudou. Jenže tato společnost trvala na svém a chtěla, abych s ní svůj nový pozemek vyměnil za jiný, kus stranou. S tím jsem ale nesouhlasil a směnu jednou provždy odmítl.“

MěÚ navrhuje kaskádu

a nabízí pomocnou ruku

Další jednání (víceméně preventivní) vedl F. Háva s panem Jelínkem z dačického odboru životního prostředí, jehož na svůj pozemek pozval a požádal jej o vyjádření k němu. Jmenovaný úředník se na místo dostavil ještě s jedním kolegou a zajímal se, jaké že má pan Háva o využití pozemku představy.

„Když jsem řekl, že bych v první řadě rád obnovil zanesené struhy a pozemek odvodnil, pan Jelínek proti tomu neměl námitek, ale pak se zeptal, proč vlastně to odvodnění chci provádět,“ vzpomíná F. Háva. „Prý v tom úvalu úplně vidí kaskádu rybníčků a odbor životního prostředí, že by mě při získávání příslušné dotace podpořil. Já na to, že proti kaskádě v zásadě nic nemám, ale rozhodně tu nechci mít mokřinu k ničemu. Do pozemku už jsem něco investoval a plánoval jsem si, že se mi peníze jeho využíváním časem vrátí. Nicméně jsem usoudil, že za informace nic nedám a zajímal se, co by vybudování kaskády obnášelo. Pan Jelínek mi doporučil, abych se obrátil na specializovaného projektanta Kopačku z Lipnice a zdejší pan Plucar (mmj. budovatel rybníků, pozn. red.) by mi poté vodní dílo vyhotovil. Jenže já s těmito lidmi spolupracovat nechtěl, měl jsem proto své důvody. Například se mi nelíbí, jak jejich výsledná díla vypadají. Pan Jelínek tedy navrhl, ať za dva týdny přijdu na dačický odbor životního prostředí a promluvím si s jeho vedoucím Jiřím Müllerem, jehož on mezitím s mými představami seznámí.“

Potíže začínají

Jsou zbytečné?

František Háva se na odbor životního prostředí skutečně dostavil, ovšem tam se jej místo Jiřího Müllera ujal jemu podřízený kolega Valenta. Tomu se F. Háva zmínil i o panem Jelínkem nabídnuté možnosti městské podpory při budování kaskády rybníčků, jenže pan Valenta ho ujistil, že takhle jednoduché by to určitě nebylo. „Na kus papíru mi nakreslil prkénko s výřezem ve tvaru písmene V,“ líčí F. Háva a pokračuje: „Takové prkénko prý musím umístit v nejnižším místě pozemku, utěsnit je a dlouhodobě zapisovat mnou naměřený průtok vody výřezem. Moc se mi to nezdálo. Hydrologický průzkum provedený odborníkem v rámci přípravy projektové dokumentace, to jistě ano, ale aby to dělal člověk, který tomu nerozumí? V tu chvíli jsem začal tušit první obstrukce, jejich důvod mi však unikal. A následně mě pan Valenta poslal k panu Hejtmanovi, dačickému projektantovi. Tento pán mě vyslechl a pak se zeptal, kolik do toho chci vrazit,“ konstatuje F. Háva a dodává, že ho překvapilo, že mu projektant tyká. „Odpověděl jsem, že do kaskády svoje peníze nehodlám investovat vůbec, stejně jako jiní budovatelé podobných staveb. Od počátku byla řeč o dotaci, s jejímž získáním mi má pomoct odbor životního prostředí. Lidi, co by mi rybníky vybagrovali a vybudovali, jsem zajištěné měl. Načež pan projektant přistoupil k velké mapě a povídá, že na mém pozemku nikde nevidí vodu. Já na to, že když si nazuje holínky a půjde se mnou, uvidí tam vody víc než dost. On však zopakoval, že v mapě žádný vodní tok zakreslen není a se získáním dotace by tudíž byl problém. Tak jsem mu poděkoval a s hlavou ve zmatku odešel.“

Pan Háva poté zatelefonoval známému odborníkovi v dané problematice a zeptal se ho, zda může mít potíže se zákonem, pokud na své louce vyčistí nebo vybuduje sběrné struhy, svede vodu do jednoho centrálního koryta a pozemek tím pádem vysuší. Odpověď byla záporná. Každý prý má právo udržovat svůj pozemek v takovém stavu, aby ho mohl co nejlépe obhospodařovat, a za uvedený zásah panu Hávovi úřední postih hrozit nebude.

Pokuta za nelegální rybník?

Háva se obrací na Kloibera

Načež pan Háva povolal zkušeného kamaráda bagristu a během jednoho víkendu bylo hotovo. „Struhy prohrábnul, meliorace svedené ke mně z okolních pozemků otevřel a louka byla brzy odhadem o osmdesát procent sušší,“ říká F. Háva s tím, že v jednom místě bývalého kamenného trativodu se nahromadilo množství bahna a vody a on se tudíž rozhodl, že z této stávající jámy s jílem vespod udělá tzv. kačinec na zachytávání vody pro vlastní potřebu. „V podstatě se jedná o větší louži, vybavenou malým dřevěným stavidýlkem, aby šla občas vypustit a vyčistit. Prkotina. Za dva tři měsíce jsem ale dostal obsílku od pana Müllera. Hrozí mi prý pokuta 20.000 korun za nepovolenou stavbu rybníka a porušení zákona o vodách.“

František Háva, toho času už značně dopálený, usoudil, že potřebuje pomoc někoho, kdo se v jednání s úředníky vyzná lépe než on, a obrátil se na valtínovského farmáře a dačického opozičního zastupitele Lubomíra Kloibera. A ten se s ním na odbor životního prostředí vydal. To bylo v roce 2010.

„Pan Kloiber se pana Müllera dotázal, na základě čeho jsem obviněn,“ líčí F. Háva a navazuje: „Po sdělení, že na základě oznámení o nelegální výstavbě rybníka, požádal pan Kloiber, aby mohl do udání nahlédnout. V tu chvíli pan Müller otočil a začal tvrdit, že uvedenou skutečnost odhalil osobně on sám. Celá záležitost mě nakonec stála správní poplatek 1.000 korun, a to bez ohledu na to, zda je právo na mé straně či ne. Nicméně kaluž, prezentovaná panem Müllerem jako rybník, byla de facto zlegalizována.“

Měří odbor životního prostředí

všem stejně nebo má metrů víc?

O několik měsíců později dospěl F. Háva k rozhodnutí, že si na pozemek konečně pořídí nějaká hospodářská zvířata, konkrétně tři až pět kusů skotu. Boudy a ohrady pro dobytek vyrůstaly všude kolem, tak proč by si totéž na svém pozemku nemohl postavit on? L. Kloiber, jakožto farmář, mu jeho záměr posvětil.

F. Háva říká: „V dobré víře jsem nakoupil dobytek a materiál na boudu, a abych se ujistil, že všechno bude v pořádku, pozval jsem si projektanta, který zde taky žádný problém neviděl. Navíc řekl, že mi vše nakreslí a formality vyřídí. Jenže pak to začalo. Pan Müller přišel s tím, že se na mém pozemku nachází nejmenovaný vodní tok a boudu pro dobytek tam tudíž stavět nesmím. Výkaly by prý mohly narušovat povrchové i spodní vody. Přitom jiným hospodářům, včetně velkých agrárních celků, pan Müller povoluje i stavby nesrovnatelně větší. Já těmto zemědělcům nepřeju problémy, ale proč je mám mít já? Projektant Hejtman mi řekne, že na pozemku žádná voda není a pan Müller najednou objeví vodní tok. Co si o tom mám myslet? Když jsem se rozhlédl po lidech, hospodařících na pozemcích okolo mě, došlo mi, že jsou vesměs příbuzní. A v klidu budují to, co mně je zakazováno či komplikováno. Narušuju jim jejich teritorium a prostřednictvím pana Müllera mi to, zdá se, dávají najevo. K pozemku jednoho takového zemědělce jsem se nedávno zajel podívat. Na louce ve stráni nad potokem, pramenícím z vyhlášené studánky a tekoucím do pstruhového pásma, stojí velká bouda pro skot a směrem k potoku je navíc vyhrnuto hnojiště. A po mě pan Müller požaduje, abych v místě, kde budou zvířata vyměšovat, použil izolovaný beton. Myslí si snad, že dokážu svá zvířata naučit chodit kálet na jedno izolované místo? S dobytkem pracuju od svých patnácti let, ale tohle opravdu nedokážu. Podotýkám, že na vedlejším pozemku se pase stádo mnohonásobně větší a místo, kde má dobytek vykonávat svou potřebu, tam nikde vyhrazeno není. Jsme si před zákonem skutečně všichni rovni?“

Háva: Někdo můj pozemek

chce a chce mě dostat pryč!

F. Háva závěrem bez nadšení konstatuje, že mu úředník z jiného spádového území sdělil, že pokud by nespadal do působnosti Městského úřadu v Dačicích, uvedené trable by mu nejspíš odpadly. „Podle mého názoru mě odtud někdo chce od počátku vystrnadit,“ míní. „Můj pozemek není velký, ovšem někdo ho prostě chce. (názorová shoda s Milošem Krátkým z Horních Němčic, pozn. red.) A pan Müller? Baví ho dělat lidem potíže? Nebo jde na ruku svým kamarádům? Mně tím ale brání v podnikání a v plnění mých naprosto legálních snů. Nelze to kvalifikovat jako maření investice? Nevím už kudy kam, a když jsem si přečetl reportáž v minulém Žurnálu, řekl jsem si, že překonám své obavy z medializace a odvety a půjdu s kůží na trh také. Pozemek jsem koupil nejen kvůli svému koníčku, nýbrž i kvůli rekreaci své rodiny a pro dobro svého postiženého syna, který se mezi cizími lidmi necítí dobře, což je u autistů zcela běžné. Soukromí a příjemné prostředí je pro nás prostě velmi důležité. Syn se umí těšit z přítomnosti zvířat i z kaluže vody a raduje se z každé maličkosti, není však schopen pochopit, že někdo zaměstnává odborníka, který si plete ochranu přírody s šikanováním lidí.“

- Svatopluk Doseděl -