Živé ploty tři desetiletí nikomu nevadily. Letos padly pod řetězy motorovek

„Rostly tu různé křoviny, plané růže, šeříky, nízké zastřihávané smrčky… A teď tu není nic,“ krčí rameny zahrádkářka Alena Kulíková. „Ten námi udržovaný porost tu byl snad třicet let a nikdy nikomu nevadil. Naopak.“ Vladimír Kadlec, který zde zahrádkaří už mnoho let, ji doplňuje: „To, co se tady stalo, nás štve a mrzí. Nikdo se nás na nic neptal, nikdo s námi nic nekonzultoval. Na městskou výzvu k odstranění živých plotů vlastními silami jsme nereagovali, tak to jednoho dne udělali sami. Proč, to mi jasné není. Ve výzvě to uvedeno nebylo.“ A další zahrádkář Petr Přibyl dodává chmurnou pravdu: „Jisté je, že už se s tím nic nenadělá. Křoviny a smrčky jsou pryč a vrátit zpátky nejdou.“

Obsah neodůvodněné výzvy se obeslaným zahrádkářům zřejmě zdál natolik absurdní, že jej nebrali dostatečně vážně a kácení neprovedli. Město se proto chopilo iniciativy samo, vyslalo do kolonie pracovníky Služeb města a ti živé ploty během posledního březnového týdne odstranili. Padlo zhruba osmdesát kusů dřevin, zahrádkáři to tak alespoň odhadují.

Nemilosrdná čistka

bez odůvodnění?

Krátce poté, co vyšla květnová reportáž na dané téma, přihlásil se redakci Žurnálu důchodce Josef Brabec, který na své zahrádce v uvedené lokalitě tráví většinu času, a kritickými slovy nešetřil.

„Smrky jsem tady vysadil před sedmadvaceti lety,“ líčí. „Důvodem bylo především zachycení prachu z neudržované účelové komunikace, vedoucí kolem mé zahrady. Uvědomoval jsem si, že se jedná o pozemek města, ale průjezdnost jsem nijak neomezil. Na vysvětlenou… Účelové komunikace mají účel přesně vymezen. V tomto případě má cesta sloužit v podstatě výhradně zahrádkářům a každý jiný, kdo tudy jezdí, účelovou komunikaci zneužívá. Současnou denní průjezdnost odhaduji na třicet aut, a to je v létě nějakého prachu. U zadního vjezdu na cestu, směrem od vojenského prostoru, bývala vždy závora a dopravní značka Zákaz vjezdu, nedávno však někdo obojí odstranil. Bezmála třicet let se nic nedělo a teď najednou taková čistka! Ptám se, proč? Proti první městské výzvě k odstranění zeleně jsem se písemně ohradil a čekal na odpověď.“

Tato prý přišla z městského odboru správy majetku města, a to v říjnu minulého roku. Výzva k odstranění stromů a keřů, vysázených na pozemku města, nebyla rozhodnutím (stálo v odpovědi). Byl to slušný dopis, kterým jsme Vás požádali o odstranění stromů a keřů, jež byly vysázeny bez souhlasu vlastníka pozemku. Bylo zjištěno, že stromy vyrostly tak, že ztěžují oboustranný průjezd vozidel.

Traktor se na cestu vešel

a osobní auto má potíže?

„S tímto úředním výrokem zásadně nesouhlasím,“ konstatuje Brabec. „Ploty jsme pravidelně zastřihovali jak do výšky, tak do šířky, a auta mohla po cestě jezdit bez problémů. Občas tudy projížděl i traktor autoškoly, která měla kousek za zahradami cvičný plácek. Traktor s valníkem se sem tedy vešel a osobní auto ne? Po obdržení odpovědi z odboru správy majetku města jsem záležitost každopádně považoval za vyřízenou s tím, že k žádnému kácení nedojde. Jenže to jsem se spletl. Domnívám se, že je možné, že podnět k tomu, co se tu zjara stalo, vzešel od lidí, kteří mají v této lokalitě rodinný domek, po účelové komunikaci mezi zahrádkami k němu jezdí i několikrát za den a cesta jim údajně byla průjezdná málo. Optimální příjezdová cesta k jejich domu přitom vede od hlavní silnice směrem na Třeboň. Paní pracuje na hradeckém odboru životního prostředí, její jméno však uvádět nechci. Žádám vysvětlení, ale zatím se mi ho nedostalo.“

Brabec: Většina

nás je dopálená!

Žurnál měl rovněž zájem zjistit, jak se věci mají a koncem dubna se proto obrátil na vedoucí odboru správy majetku města Blanku Slavíkovou, avšak její odpovědi, zaslané do redakce prostřednictvím e-mailu, se nám i čtenářům jeví jako příliš obecné a nedostačující. Nehledě na to, že odpovědi, zda za vším není osobní zájem úřednice z odboru životního prostředí, se paní Slavíková vyhnula úplně. Josef Brabec k tomu dodává: „Řekl bych, že paní Slavíková zde mnohdy odpovídá vyhýbavě a jaksi na něco jiného, než je tázána. A její tvrzení, že názory zahrádkářů na dřevorubecký zásah byly negativní i pozitivní? Jistě, bylo i pár pozitivních, ale drtivá většina z nás je tím, co se stalo dopálena. Krásné upravované smrčky jsou pryč a my nevíme proč. Pokud město udělalo něco jen proto, že to udělat může, chápu to jako arogantní projev moci, který se mi vůbec nezamlouvá.“

- Svatopluk Doseděl -

Výzva k odstranění stromů a keřů ze dne 11. 12. 2017

Město Jindřichův Hradec je vlastníkem dvou pozemků, oba v katastru Jindřichova Hradce. Tyto pozemky slouží jako veřejná účelová komunikace a z toho důvodu vás žádáme o odstranění stromů a keřů přilehlých k vašemu pozemku, které byly vysázeny bez souhlasu města a slouží k zastínění pozemku. Odstranění proveďte tak, aby nedošlo ke škodám na majetku třetích osob, a to v termínu do 15. 2. 2018. Podepsána Blanka Slavíková, vedoucí odboru správy majetku města.

Místostarosta Komínek posílá vyjádření

Redakce Žurnálu se plně ztotožnila s názorem čtenářů, kteří mají za to, že odpovědi vedoucí hradeckého odboru správy majetku města Blanky Slavíkové nejsou právě vyčerpávající (viz minulé vydání) a v návaznosti na reakci zahrádkáře Josefa Brabce (viz toto vydání) jsme proto o odpovědi k tématu požádali místostarostu Bohumila Komínka. Ten nám poslal následující vyjádření.

S květnovou reportáží na téma kácení živých plotů v zahrádkářské kolonii jsem se seznámil díky vaší reportáži a musím konstatovat, že vámi oslovená vedoucí odboru správy majetku města Blanka Slavíková odpověděla dle skutečností, které zde nastaly. V loňském roce se na základě podnětu jednalo o záležitost standardně projednávanou odborem správy majetku města. Do dnešního dne jsem osobně nezaznamenal žádné jiné vyjádření ani podnět vlastníků zahrádek. Není vyloučeno, že každá strana má svůj díl pravdy. Ale podle nových informací je to tak jako všude. Někomu se řešení úpravy komunikace líbí, někomu ne. A tak to většinou při společném užívání věci bývá.