...další články

Zoopark Na Hrádečku má co nabídnout.

Od kdy Zoopark Na Hrádečku funguje?

R. Albrechtová: Zoopark vznikl v podstatě z hobby-chovu a veřejnosti jsme jej zpřístupnili v roce 2014. A protože se neustále rozrůstal a zvířat i návštěvníků přibývalo, zažádali jsme o příslušnou licenci, kterou jsme v roce 2016 získali a stali se tak licencovanou zoologickou zahradou.

Jak vás vybudování zoologické zahrady napadlo?

R. Albrechtová: Zoologickou zahradu jsme zpočátku určitě neplánovali, plánovali jsme jen zmíněný hobby-chov, a hlavním důvodem byla naše společná láska ke zvířatům, díky níž jsme se s manželem poznali.

Máte pro tuto činnost potřebné vzdělání?

R. Albrechtová: Ano. Jsem absolventkou Střední odborné školy Praha-Čakovice obor Chovatel cizokrajných zvířat a Jihočeské univerzity obor Biologie a ochrana zájmových organismů. Bez odborného vzdělání bychom zoo provozovat nemohli. Manžel je sice lékař, ale od dětství choval snad všechno, co chovat šlo. Je terarista, entomolog i celoživotní chovatel psů, získal mnoho mezinárodních ocenění a je tvůrcem úspěšné řady krmiv pro psy. K provozu zooparku kompetentní nepochybně jsme.

Zoopark se nachází na desetihektarovém pozemku. Je už kapacita vyčerpána, nebo ještě zbývá prostor pro další výběhy?

R. Albrechtová: Přibližně polovina pozemku je zatím volná a rozšiřování zoo, respektive budování nových výběhů, v plánu máme, finance nás ovšem limitují.

Kolik zvířat zde chováte?

R. Albrechtová: Chováme přes 150 druhů zvířat, přičemž celkový počet kusů je asi 600.

Můžete být konkrétní, co se druhů týče? Namátkou…

R. Albrechtová: Máme tu například osm druhů drápkatých opic, surikaty, lemury, hyeny, lvy, pumy, velbloudy, lamy, klokany, tři druhy pštrosů, papoušky, nosály, mývaly, dikobrazy, varany, krokodýly…

Třeba lev a puma jsou nebezpečné šelmy. Jak je to s jejich zabezpečením?

R. Albrechtová: Prostory těchto šelem jsou proti útěku zvířat zabezpečeny velice dobře. Jak fyzicky, tak elektronicky. Systém ochrany je napojen na naše mobilní telefony a počítáme i s takovými nepříjemnostmi jako je třeba výpadek elektrického proudu. Co se týče bezpečnosti práce, jsou šelmy od ošetřovatelů striktně separovány a člověk s nimi vůbec nepřijde do styku.

Nechci malovat čerta na zeď, ale jak se praví nikdy neříkej nikdy. Jste pro případ útěku kupříkladu lva vybaveni uspávací puškou?

R. Albrechtová: My osobně ne, ale máme sjednaného veterináře schopného uprchlé zvíře uspat i člověka z obce pro jeho případný odstřel. Aktuálně řešíme vlastní zbrojní pas právě k těmto účelům.

Jak se takový lev kupuje?

R. Albrechtová: V dnešní době jednoduše a poměrně lacino. A mnohdy je k tomu třeba dodat bohužel. Česká legislativa je v této oblasti tragická a velkou kočkovitou šelmu si tudíž může pořídit kdekdo. Pokud majitel umístí zvíře do nevyhovujících podmínek, úřady na něj pořádně ani nemohou. Vždyť v republice neexistuje ani záchytné zařízení, do něhož by mohla být taková zvířata přemístěna. Takže pokud chce lva koupit licencovaná zoologická zahrada, problém s tím nemá.

Co na existenci vašeho parku říkají místní lidi? Nenarazili jste u někoho na odpor?

R. Albrechtová: Sousedé jsou velmi tolerantní a velkou výhodou je i situování parku. Jsme za humny, na kopci, obklopeni poli a od sousedů v podstatě odříznutí. Hlasové projevy zvířat za hranice parku samozřejmě proniknou. Lev řve, hyena se chechtá, papoušek skřehotá… Ale ani to nám u sousedů žádné potíže nepůsobí, což kvitujeme s povděkem. V tomto roce jsme však zaznamenali zvýšený počet návštěvníků, s čímž byl spojen fakt, že naše parkoviště bylo věčně plné a lidi tudíž parkovali ve vsi. Místní obyvatele tímto do budoucna obtěžovat nechceme a problém aktivně řešíme.

Spolupracujete s jinými zoologickými zahradami. V čem ta spolupráce spočívá?

R. Albrechtová: Jedná se o spolupráci chovatelskou. Je to jeden ze způsobů jak získat nové zvíře. Výměna. Dovoz zvířat přímo z přírody je už hodně omezen a vzájemná spolupráce zoologických zahrad je proto nezbytná.

Zapojujete se do programů na ochranu zvířat. Jak konkrétně?

R. Albrechtová: Zoologické zahrady zajímají veřejnost a chovají ohrožené druhy zvířat, to je samozřejmé. Měly by však podporovat i ochranu zvířat v místě jejich přirozeného výskytu. My jsme se rozhodli, že k tomuto účelu vyčleníme určitou část vybraného vstupného. Vloni jsme osobně předali 2.000 dolarů na projekt Gorilla Doctors, který se v africké Rwandě, v Kongu a Ugandě věnuje ochraně goril, a našeho dodavatele mražených sladkostí jsme letos přesvědčili k tomu, aby koruna z každého u nás prodaného nanuku putovala na konto programu The Kukang, jenž na ostrově Sumatra usiluje o záchranu outloně, nejohroženějšího primáta planety. Odhadujeme, že letošní příspěvek přesáhne 100.000 korun včetně koruny z každé prodané vstupenky.

Mají se vaše zvířata dobře?

R. Albrechtová: Jsem přesvědčena o tom, že ano. Prostoru i kvalitního krmiva mají dostatek a stereotypním chováním netrpí. Pravidlo potvrzující výjimkou je v tomto ohledu snad jen samec pumy, který byl zachráněn z nevyhovujících, až otřesných podmínek a jeho stereotypní chování odbouráváme velmi obtížně. Zvířata se u nás úspěšně rozmnožují, zdravotní potíže nemají a jsou zjevně spokojená.

Jak je provoz parku náročný? Kolik lidí tu pracuje?

R. Albrechtová: Provoz zoologické zahrady je nikdy nekončící práce. Nehledě na to, že stále budujeme něco nového a stále se rozvíjíme. Návštěvníci, kteří nás navštíví třeba s odstupem roku, často jen překvapeně zírají. A co se týče pracovníků, tak během sezóny zaměstnáváme přes třicet lidí. Též jsme začali spolupracovat s organizací Mesada, která pečuje o lidi nějakým způsobem znevýhodněné. Tito lidé práci mezi zvířaty milují a my jsme rádi, že jim tato činnost psychicky i fyzicky pomáhá. Jsme rádi i za to, že se nám během let podařilo sestavit spolehlivý tým zaměstnanců, kteří svou práci vykonávají s profesionálním nasazením a hlavně s láskou.

Provoz taky něco stojí. Jste finančně soběstační, nebo využíváte i nějaké dotační tituly?

R. Albrechtová: Žádné dotace nečerpáme. Na Evropských fondech jsme absolutně nezávislí. Jedinou oficiální finanční podporu máme od Ministerstva životního prostředí ČR, jež nám, stejně jako všem zoologickým zahradám, poskytuje příspěvek na krmení ohrožených druhů. Jedná se o částku 150 až 200.000 korun ročně. Jsme za tuto pomoc vděčni, ale podotýkám, že s těmito penězi vystačíme dva, maximálně tři měsíce, tedy co se krmení týče. Jinak přispět na provoz nám může prakticky kdokoli. Například adopcí zvířete, kdy člověk na vybrané zvíře přispěje určitou částkou, návštěvníci si dále mohou připlatit za možnost zvířata nakrmit a finance pro zoo lze získat třeba i z poplatků za naše příměstské dětské tábory, které jsou mimochodem velice populární. Vážíme si každé podpory, ať už se jedná o podporu materiální, finanční či jinou.

Když jsme u peněz… Promítla se do návštěvnosti pandemie covid-19?

R. Albrechtová: Pandemii jsme pochopitelně pocítili taky. Nejen finančně, ale i psychicky. Netušili jsme totiž, jak dlouho bude toto období trvat, ani jak postihne náš provoz, který je závislý právě na návštěvnících. Mohu ale konstatovat, že deficit z dubna, kdy jsme museli mít zavřeno, vyvážilo úspěšné období následující.

Otevřeno máte každý den?

R. Albrechtová: Ano. Od 1. dubna do 31. října, každý den v týdnu, od 9.00 do 18.00 hodin. Návštěvníkům nabízíme komentované prohlídky, noční prohlídky, tzv. zážitkový program a samozřejmě občerstvení. Parkování u brány zooparku je bezplatné. Informace o nás naleznou zájemci na facebooku a na webu www.zoonahradecku.cz.

- Sváťa Doseděl -