...další články

Zpěvačka Petra Janů exkluzivně pro Žurnál

Na chalupě trávíte téměř každou volnou chvilku a je to vidět, zdejší zahrada je nádherná. Baví vás práce na ní?

P. Janů: Moc. Když jsem ale byla v pubertě, pěstovali jsme jahody na výkup a já se od jara do podzimu plahočila na záhonech, takže jsem si k tomu vypěstovala přímo fyzický odpor. Ten ale časem přešel a já zahrádkaření přišla na chuť. Mám radost, když to tady celé rozkvete a krásně si tu odpočinu. Ve skleníku mám navíc různé bylinky, které každý den používám v kuchyni, takže zahrádka je i praktická.

Vaše chalupa je uprostřed lesů. Vyrážíte na túry po okolí?

P. Janů: Jasně. Jen mám trochu problém s tím, abych se neztratila. Naštěstí mám úžasnou sousedku, která chodí na procházky se mnou. Narodila se zde a zná tu doslova každý kámen. Vyrážíme často i s hůlkami.

Ví se o vás, že pohyb ke svému životu potřebujete. Na chalupě jste si prý předělala garáž na posilovnu…

P. Janů: Pravidelně cvičím už řadu let. Když necvičím, hrozně mi to schází a připadám si jako kynutý knedlík. Garáž byla stejně spíš jen skladiště, tak proč z ní neudělat tělocvičnu? V létě, kdy tady budu mít základnu mezi výjezdy na koncerty, si ji určitě pořádně užiju.

Máte skvělou postavu. Co všechno si kvůli jejímu udržení musíte odepřít?

P. Janů: Miluji jídlo a považuji za strašnou křivdu, že tloustnu, i když si jen prohlížím obrázky v kuchařce. Po padesátce jsem jídelníček musela upravit opravdu hodně. Dá se říct, že vlastně nemůžu jíst nic, co mám ráda. Naštěstí jsem se naučila připravovat dobré pokrmy i z věcí, o něž bych v mládí ani nezakopla. Například kuskus dělám tak, že si na něm pochutnají i masožravci.

Když vás na chalupě navštíví přátelé, chystáte pro ně údajně neskutečné hody.

P. Janů: Ano, pro přátele se v kuchyni vyřádím. Podávám třeba kačenku s červeným zelím a bramborovými knedlíky, hovězí vývar s domácími nudličkami, španělské ptáčky… Nedávno jsem upekla i štrůdl, a měl taky velký úspěch.

Jste v takových chvílích o chlebu nebo s návštěvou zhřešíte?

P. Janů: Výjimečně zhřeším. Kačenku, byť bez kůže, s troškou zelí a jedním knedlíčkem si neodepřu. Jím samozřejmě i běžná jídla, jen si dávám malé porce a počítám s tím, že kalorie navíc musím spálit.

Kromě pobytu na chalupě máte i jiné letní plány?

P. Janů: Mám. Poslední týden v srpnu letím s kamarádkou a její dcerou do Řecka.

V Řecku trávíte dovolenou už řadu let, konkrétně na ostrově Lefkada. Proč?

P. Janů: Celý rok pendluji po republice a poznávání nových míst už mne moc neláká. Ostrov Lefkada a tamní městečko Vassiliki jsme s kamarádkami objevily asi před dvanácti lety a mě to místo doslova učarovalo. Každoročně tam jezdím do jednoho penzionu, ubytovávám se v pokoji číslo sedm a jsem naprosto spokojená. Penzion vedou jeho majitelé celá desetiletí, starají se o něj a dovolená zde je jistota. A já mám jistotu na dovolené ráda. Žádný objevitel nejsem. Letos si však pronajmeme auto a budeme jezdit i na pláže v okolí.

Teď k muzice. Na čem v současné době pracujete?

P. Janů: My muzikanti plánujeme minimálně půl roku dopředu. Možná teď tedy budu vypadat jako blázen, ale zrovna se učím vánoční písničky. Se skupinou Amsterdam a s komorním symfonickým orchestrem, dirigovaným Josefem Vondráčkem, nás totiž čeká vánoční turné a my tudíž dáváme dohromady repertoár a zkoušky budou následovat. Uprostřed léta si tedy dáme Já sním o Vánocích bílých a tak podobně.

Zřejmě ale budou i koncerty standardní…

P. Janů: Jistě. Máme rok starý koncertní program a s ním jezdíme. Zařadili jsme do něj i tři nové písničky z cédéčka, které vyšlo vloni k mému jubileu. Jmenuje se Blázni.

Koncem minulého roku jste vydala i album Petra a Petřina. Co nám o něm povíte?

P. Janů: Jedná se o kompilaci čtyř rockových desek, jež jsem udělala s Otou Petřinou. Vždycky jsem měla kliku na ty správné lidi, a Ota Petřina, spolu se Zdeňkem Rytířem byli vskutku zásadní. Byl to jejich nápad, abych začala zpívat rock. Na tu dobu vzpomínám moc ráda. V mém životě byl ale důležitý třeba i Karel Svoboda, za jehož hity jsem velmi vděčná, nebo můj muž Michal Zelenka, který mne objevil v divadle Semafor.

Zmínila jste kapelu Amsterdam, s níž aktuálně vystupujete. Proč jste se rozhodla pro odchod od Golemu?

P. Janů: S kapelou Amsterdam zpívám už tři roky a jsem za to strašně ráda. Vždycky když jsem vnitřně neuspořádaná, stane se něco, co mi život změní. Se skupinou Golem bych mohla zpívat, dokud bych dokázala vylézt na podium, jistě, ale netěšilo by mě to. S Golemem jsem si připadala tak nějak sama. Necítila jsem zkrátka potřebnou podporu. A pak jsem se sama sebe zeptala: „Tak takhle to bude až do konce?“ A shodou okolností mi zrovna zatelefonoval Roman Štefl a řekl mi, že skupina Amsterdam, která v 90. letech doprovázela Ilonu Csákovou, zase funguje, chce hrát a za zpěvačku si vybrala mne. Po první zkoušce jsem věděla, že tohle je přesně ono. A baví mne to s nimi dodnes.

Část této kapely je z jižních Čech, mám pravdu?

P. Janů: Ano. Basista Roman Štefl a kytarista Miloš Švec jsou Jihočeši. Roman je ze Slavonic, Miloš žije v Českých Budějovicích. A já už jsem vlastně také skoro Jihočeška. Na chalupu sem jezdím přes třicet let, takže žádná náplava už nejsem.

S Amsterdamem jste se vrátila k rockovějším písničkám, ale vaše popové hity máte na repertoáru zřejmě pořád? Už nejsem volná, Říkej mi…

P. Janů: Tyhle hity v našem repertoáru samozřejmě nechybí. Jsem ráda, že je mám a lidé je dostanou, byť v novém kabátku. Kamarád Alan Pajer říkal, že život se odehrává v kruzích. A já jsem ten kruh de facto uzavřela. Vrátila jsem se do vyšlapaných bot a mohu říct, že se mi v nich chodí opravdu náramně.

Nedávno jste koncertovala v Lásenici u Jindřichova Hradce. Jak jste si venkovskou pařbu užila?

P. Janů: Na takovýchto akcích jsem začínala, takže to bylo senzační. Atmosféru malých sálů mám moc ráda, a aniž bych se chtěla někoho dotknout, musím konstatovat, že publikum v kulturácích v malých městech či na vesnicích je často mnohem spontánnější a upřímnější, než ve zmlsaných městech velkých.

Letos v říjnu budete mít koncert i ve Slavonicích. Na co se vaši fanoušci mohou těšit?

P. Janů: Pochopitelně na celou řadu časem prověřených hitů, ale i na pořádnou dávku písniček nových. Hlavně, ať přijdou, moc se na ně těším!

- Veronika Pohanková -